From hate to love. [Cz Larry]

6. kapitola

Prbouzím se, všude kolem mě je tma, slyšet je jen mírné pochrupováni. Než se stačím zapamatovat, či se kouknout kolik je hodin, stojím na nohách a běžím ven.

"Kurva." Asi jsem neměl tolik pít, přísahám, že takhle blbě mi nebylo. Obsah žaludku spatřil světlo světa, nechtěl jsem nic víc, jen umřít.

Hlava mi třeštila, žaludek se zvedal. Co se vůbec dělo? Jak jsem se dostal domu?
Šel jsem zpět do chaty a vykloktal si pusu. Nesnáším zvracení, nesnáším ho tak moc, že když zvracím, pozvracel bych se z toho znovu, je to tak nechutný.

Lehl jsem si a vzal mobil, světlo mi ozářilo obličej, který se mi zformoval do nějaké divné grimasy způsobené ostrým světlem. Bolesti hlavy to moc nepomohlo, naopak.

Pět hodin ráno... Zabalil jsem to, usnul jsem během minutky.

"Zvedej prdel, musíme makat," říkal polohlasně Harold, nezněl moc dobře. Včera to přehnal víc než já, už jen doufám, že on si nic pamatovat nebude.

"Pinkat," zamumlal jsem a otočil se na bok. Hlava mě nepřestala bolet.

Slyšel jsem, jak si jen povzdechl a šel vedle. Vypadá to, že máma s tetou tu nejsou, asi šly do krámu.
Chtěl jsem spát, ale zvědavost mě nakonec vytáhla z postele.
Harold ležel na gauči, ruku na čele. Sledoval jsem, jak se mu pravidelně zvedá hrudník, řekl bych, že spí, ale než jsem udělal byť jen krok, koukala na mě dvě zelená kukadla.

Sedl jsem si na židli vedle gauče, nevěděl jsem, kde začít.

"Víš něco ze vče-"
"Ty jsi gay?" skočil mi do řeči. Takže si to pamatuje... Dobře, teď mě zachvátila trochu panika, řekne to někomu? Počkat, vždyť... Nejsem gay, proč tohle řeším.
"Co?"
"Nedělej, že nevíš. Hele, aby bylo jasno. Nevadí mi to, chápeš?"
"To včera... Nejsem gay, jen... Já nevím, těžko se to vysvětluje." Hlavu jsem si opřel o ruku, cítil jsem se tak trapně.

I když mě docela potěšila reakce Harolda, nečekal bych to zrovna od něj. Opravdu se mi ulevilo.

"Nejdřív tam byl nějaký chlap, věšel se na mě, tak Matt řekl, že se mnou  chodí, aby odprejskl. Tak se se mnou začal líbat, aby odešel. Toť vše."

"A to venku? Malém jsi z něj shodil oblečení, navíc... Malej Loui taky zareagoval." Trochu se zasmál, no já se málem propadl hanbou. Pamatuju si to tak dobře, něco tak dokonalého jsem nezažil nikdy. Není to jako s holkou, je to lepší. Prostě, kluk ví kam sáhnout, zatímco holka někdy neví nic. Trochu mě mrzí, že Harold přišel, mohlo to dojít dál. Ale na druhou stranu, žít s pocitem, že jsem se vyspal s klukem... To bych nedával.

Představa, že jsem gay se mi ani nepříčí, ale že bych byl šťastný se taky říct nedá. Třeba se mi jen splašily hormony.

"Já sám jsem z toho zmatený. Možná... Možná se mi to líbilo, ale nebyl jsem při smyslech. A i kdyby, tohle bych si nedokázal připustit. Nemůžu být gay, zklamal bych všechny."

"Ale nene. Přece to není nic zlýho. Asi to nebudeme řešit... Jen, prostě jsem s tím v pohodě." Usmál se na mě a ja mu úsměv opětoval. Tohle opravdu zahřálo u srdíčka.

"Jak jsme se včera vůbec dostali domu? Pamatuju si jen, že jsi nás viděl a nic víc."

"No, odtrhli jste se od sebe. Ty jsi začal nadávat, Matt taky. Opravdu divnej pohled. Nic jsem neříkal, šel jsem směrem k chatě. Ty za mnou a Matt taky. Po cestě jste se pořád nějak chechtali, pak jsi spadnul, když tě Matt zvedal, spadnul na tebe. Nějak jste se přetočili, Matt byl pod tebou. Zase jste se začali líbat, Matt ti prohmatal celou prdel a řekl bych, že i něco víc." Teď se Harold začal smát, jen jsem protočil oči. Když mě viděl, radši se přestal tlemit a povídal dál.

"Když už to zašlo tam, že ti rozepl pásek, radši jsem vás zvednul. Měl jsem co dělat, sám jsem se motal, jak debil a vy jste mi moc nepomáhali, brečel jsem smichy. Pak jsme došli do chaty a usnuli. Konec."

"Bože! S tím Mattem se to nemělo stát. Navíc má přítele a-a... Bože!" Nevěděl jsem, co říct. Nejraději bych tohle celé smazal. Vždyť jsem byl od mala největší idol školy a holky jsem si mohl vybírat...
"Musím jít," řekl jsem a odešel z chaty.

Otočil jsem klíčem a sesunul se po dveřích. "Jsem buzerant? Opravdu?" šeptal jsem mezi tím, co se mi vytvářely na tvářích potůčky slz. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl břitvu z ořezávátka.
Sledoval jsem náramky na zápěstí a přemýšlel o všem, co se stalo. O všem co se stalo a co se kvůli tomu stane. Nebudu mít nikdy rodinu, takhle nemůže život ani fungovat.
"Kurva!" zařval jsem, ne moc nahlas, ale ani potichu a začal sundávat náramky. Došly mi nervy, vše se hromadí víc a víc a já ... Už nemůžu takhle dál.

Přejel jsem si prstem po strupech, které mi zdobí zápěstí od předešlé akce. Na jeden tah jsem si prořízl všechny rány. A znovu a zase. Zatlačil jsem a byl si  jistý, že se mi udělají jizvy, které nezmizí už nikdy. Rány, ze kterých mi tekla krev jsem prořízl napříč a pak opět v jiném směru, dokud nebylo místa, kde by byla neporušená kůže. Takhle jsem se pořezal poprvé... Ani jsem necítil bolest, tak moc jsem si zvykl.

Vytáhl jsem si kapesník a přitiskl ho na ruku. Během několika vteřin se celý obarvil na rudě červenou barvu. "Do háje," řekl jsem, když jsem si všiml, že krev stekla po ruce až na kalhoty. Byla na nich malá kapka, které by si nikdo nemusel všimnout, ale beztak si ji všimnou...

Rány přestávaly krvácet, sem tam se objevila kapička. Sledoval jsem kůži, která nebyla pouze sedřená, ale prořízlá, oddělená od sebe. Naskočila mi z toho husina, nikdy se mi takové věci nelíbili... A teď...

Vyšel jsem ven a zamířil k pumpě, kde jsem si opláchl ruku. Když už jsem si nasazoval náramky, přišel Harry.
"Co to máš?" zeptal se a pohledem sjel na ruku.
"Nic vole." Zasmál jsem se a prošel okolo  něj. Rychle jsem si nasadil náramky a v chatě si vzal lehkou mikinu, aby mě kryla.

"Hele, Matt nás pozval k sobě. Má volnej dům a přijel ten jeho. Prej bychom dali nějaký hry atd. Co říkáš?" řekl Harry a nahodil rozkošný úsměv. Teda... Ale srát na to... Furt se přesvědčovat, že nejsem homouš, když se mi v hlavě honí myšlenky na Harryho hezkej obličej, zářivá očka a kawai ďolíčky... Proč on? Nikdy jsem na něj nepomyslel tímhle způsobem. Byl to prostě kámoš, se kterým si dělám naschvály a vzájemně se nesnášíme.

"Em... Nevím jestli to je dobrej nápad."
"Jestli se bojiš kvůli včerejšku, tak buď v pohodě. Stejně tam má přítele a myslim, že by to před ním řešit nechtěl." Harry zněl přesvědčivě. Má vlastně pravdu, nebude to řešit před přítelem. Možná... Bych mohl jít.
"Máš recht, jdeme."
S úsměvem jdu vedle Harryho. Jo... To jsem ještě nevěděl, že se vše posere.