„Ne mamy" křičela jsem. Ale matka stále pokračovala. Pila a pila. Byla na dně. Už jsem nevěděla co mám dělat. Bolelo mě se na ní dívat, nechtěla jsem být ani doma.
Byl celkem normální den, až na to, že jsem se stěhovala od své neschopné matky. Otec už se nedokázal dívat, jak mě ničí.
Bylo to pro mě divné, jít z velkého města na maloměstečko. Věděla jsem jen to, že se tam o vás šíří všechno, tak rychle jako nemoc. Znala jsem tam pár lidí, ale nějak moc jsme se nebavili, spíše jen přes sociální sítě a tak. Ale jediný člověk, který mě zajímal byl on. Znala jsem ho z Facebooku, byl dokonalý. Černé vlasy, tmavé oči a ty jeho tunely v uších. Byl naprosto neuvěřitelně krásný. Viděli jsme se párkrát a to jen na nádraží, když jsem jela navštívit otce a své prarodiče. Vždy tam tak stál a povídal si s přáteli. Beztak ani nevěděl kdo jsem, přece jenom byl oblíbený a holek ho chtělo, že je nedokázal sám spočítat.
Po přestěhování jsem zašla do místní školy a přihlásila se. Nebyla to nijak skvělá škola, ale nechtělo se mi dojíždět. Jelikož byl konec školního roku, chyběl už asi týden, tak mi ředitelka řekla, že mám nastoupit až od září. Byla jsem šťastná, že budu mít aspoň čas si to tady zase projít a zavzpomínat.
Napsala jsem své kamarádce, kterou znám z dětství a zeptala se, jestli nepůjde ven. Byla moc ráda. Skoro celý týden jsme byly spolu a užívaly si. Domlouvaly jsme si plány na prázdniny a tak. Řekla, že mi ukáže místní klub a seznámí mě s lidmi. Jediné na co jsme myslela bylo, jestli tam chodí i Alex. Ano jmenoval se Alex. Denisa řekla, že ano. Prý je tam celkem často, ale prý je v jeho kruzích známých lidí. Po té mi to vysvětlila, jak se to tady dělí. Jsou tu známí, normální a „odpad".
ČTEŠ
Pain and paradise
Teen FictionObyčejná holka co se přestěhuje do malého města, kde zná každý každého. Pomluvy se zde šíří rychleji než jakákoliv nakažlivá nemoc. Doposud byla zvyklá být stále sama. Ale co když teď potká člověka, na kterém jí bude záležet? Co když ten člověk bude...