Prolog 1

73 4 9
                                    

Ahoj, tak je tu malý kousek ze života první hrdinky. Pozná někdo, jaká pohádka je inspirací pro Sophiin příběh?


Sophia si zastrčila uvolněný pramen vlasů za ucho a rozhlédla se po plném tanečním sále ve snaze najít jednoho ze sedmi bratrů. Spokojeně se usmála, když nedaleko jídelního stolu spatřila dva nejmladší.

„Tady jste," usmála se a vzala Bena za ruku. Benjamin byl jen o tři roky starší než ona, proto si s ní nejvíc rozuměl. I teď se na ni usmál.

„Zlobíš se na mne?" zatahala Sophie za ruku Luciana, který zamračeně hleděl někam před sebe. Teď k ní ale obrátil pohled a zavrtěl hlavou.

„Nic jsi neprovedla," ujistil ji. Znovu se zahleděl kamsi do sálu a ona se postavila na špičky, aby viděla, kam se dívá. Pohledem utkvěla na nové královně. Půvabná, mladá žena tančila s jedním ze šlechticů, tmavě medové vlasy za ní vlály a šperky se na ní leskly ve světle svící.

„Je moc krásná," šeptla obdivně.

„Je zlá. Nemá ráda ani nás, ani otce," odsekl Lucian stroze.

„Určitě se pleteš. Vždyť je tak milá," namítla udiveně a promnula si oči hřbetem ruky.

„Měla bys jít spát," zvedl ji do vzduchu Connan, nejstarší z bratrů, ačkoliv jen o patnáct minut starší než Michael.

„Nechci jít spát!" namítla pobouřeně. „Prosím," obrátila se k němu a začala si pohrávat s jeho tmavými vlasy.

„Netvař se jako ztracené štěně, ty uličnice. Na mě to neplatí," cvrnkl ji do nosu. Bratři se uchechtli, protože pro svoji malou sestru měli slabost všichni.

„Chci tu být s vámi," žadonila.

„Dobře, ale jenom chvíli," pohladil ji Michael po tváři. Sophia se spokojeně rozhlédla po bratrech, kteří se mezitím shromáždili kolem.

„Co se děje?" nakrčila čelo, když si všimla jejich ustaraných výrazů. „Taky se mračíte kvůli tatínkově nové manželce?"

„Pšt," zakryl jí Connan rychle pusu. „Tohle nesmíš nahlas vůbec říkat," varoval ji. „Rozumíš?"

„Ano. Ale proč?"

„Jsi ještě moc malá, abys to pochopila. Musíš nám prostě věřit, srnečko." Soph bratrovi oplatila vážný pohled a kývla. Potom pustila veškeré obavy z hlavy a usmála se.

„Půjdeme zítra k jezeru?" zamrkala. „Mohl bys mne zase učit s mečem."

„Jsi princezna, meče nejsou nic pro tebe."

„Prosím!" naklonila hlavičku ke straně. „Musím se přece umět bránit!" argumentovala vzápětí a bratři se zasmáli.

„No dobrá tedy, uděláme z tebe tu nejlepší bojovnici v království!" souhlasil Michael a mrkl na ni.




Paví pírkaKde žijí příběhy. Začni objevovat