Paví pírka

Kapitola první

Setřela si z čela kapičky potu a zamžourala do slunce, bez milosti pražícího na záhonky kolem domu.

„Grace!"

Spolkla zaúpění a otočila se k domu, v jehož dveřích stála Cristina, starší z jejích nevlastních sester. Byla vysoká, trochu moc hubená, ale pěkná s vlasy odbarvenými na blond.

„Jedeme s Charlotte nakupovat, potřebuji šaty na Eliottovu zítřejší oslavu. Odjíždíme za dvacet minut, takže buď tak laskavá a nějak se uprav," sjela pohrdavým pohledem po Graciiných světle džínových šortkách pocákaných barvou a volné tílko.

„Samozřejmě," souhlasila kousavě. „Předpokládám, že za mě zatím vypleješ ty záhony."

„O kytky se můžeš postarat potom. Koho vůbec zajímají? Jestli nestihneš auto, poběžíš za námi pěšky, ale budeš tam. Přece si neponesu nákupy sama!"

Grace potřásla hlavou a zamířila do svého pokoje „Ono by tě totiž ubylo," zabrblala.

Rychle se převlékla do tmavě zelených šatů s nařasenou sukní, obula si černé sandálky a zrzavé vlasy si stáhla do volného uzlu.

Beze spěchu zamířila k příjezdové cestě, kam akorát přijel červený sporťák Charlotte, nejlepší kamarádky Cristiny. Když se Grace usadila na zadní sedadlo, střelila po ní Charlotte znechuceným pohledem.

Deset minut do centra naslouchala Grace pomluvám, které obě dívky trousily na adresu spolužáků ze školy a drbům. Strnula, když zmínily Masonovo jméno.

„Slyšela jsi, že chodí s Beth?" zachichotala se Charlotte. „Naprosto nechápu, co na ní vidí. Ta holka má úplně nemožný vkus."

„A je tlustá. Ale Mason střídá holky často," pokrčila rameny Crastina. „Stejně se nakonec vrátí ke mně," utrousila se zlomyslným pohledem na Grace. Ta potlačila úšklebek. Mason sice byl neustále obklopený děvčaty a poměrně často randil, ale doopravdy chodil jenom s jednou dívkou. Především však už střední školu ukončil.

„Tak jdeš?!" štěkla Cristina a ona si až teď všimla, že zastavili na parkovišti před nejluxusnějším obchodem ve městě. Rychle vystoupila a pomalu se loudala za holkama.

Obchodní dům měl tři patra, všechno bylo naleštěné a lesklé, v každém obchodu měli jen to nejluxusnější zboží. Zákazníci byli elegantně oblečení a bohatství z nich doslova dýchalo. Grace sem naprosto nezapadala.

O hodinu později byla ověšená nákupními taškami a úplně otrávená, nákupy se zřejmě nechýlily ke konci.

Čekala zrovna před jedním z obchodů, když uvnitř zahlédla drobnou dívku s hřívou kudrnatých vlasů té nejsvětlejší barvy, jakou Grace kdy viděla. Rychle zacouvala od výlohy ve snaze se schovat z dohledu dřív, než si jí Melody všimne. Zády však do někoho vrazila.

„Pardon!" vyjekla a otočila se. Vzápětí si odevzdaně povzdechla. „Ahoj Masone."

„Rád tě vidím, Grace," usmál se na ni. „Jak se máš? Dlouho ses neozvala."

„Měla jsem dost práce," pokrčila rameny a nadhodila si tašky v ruce. Mason na její náklad udiveně pohlédl a pomohl jí tašky přesunout kousek stranou.

„Nakupuješ?" Nevěřícný tón jeho hlasu ji rozesmál.

„Ne, to ty dvě fúrie," kývla hlavou k obchodu a Mason se zamračil.

„Zase tě..."

„Nech to být," přerušila ho. „Aspoň se projdu," usmála se vynuceně, ale Mason se mračit nepřestával.