Paví pírka

Prolog 2

Tak jo, přidávám druhý prolog - tentokrát se týká druhé hlavní hrdinky. Její "pohádkový příběh" je myslím snadno odhalitelný, ale můj nejoblíbenější :) Pěkné čtení 

Grace se škodolibou radostí sledovala Masonovy pokusy vyškrábat se z jezírka, což mu znesnadňovalo bahnité dno a neustále padal zpátky.

Se zafuněním si odhrnul vlasy z očí a zaklonil hlavu, aby na ni viděl. Tmavě modré oči měl mírně přimhouřené.

„Tohle ti vrátím," slíbil vážně a Grace se podlomila kolena dalším záchvatem smíchu. Klečela na zemi mezi stromy, otírala si uslzené oči a nedokázala se přestat smát.

„Není moje vina, že jsi nešika!" hájila se.

„Strčilas do mě!" zabrblal, když se konečně dostal z vody a začal šplhat do svahu. Grace se rychle postavila a poodběhla dál z jeho dosahu.

„Nestrčila," zasmála se. „Musel jsi uklouznout. Nebo jsi možná zakopl, co já vím," pohodila hlavou a znovu se rozesmála, při pohledu na kamaráda celého zamazaného od bahna. Špinavou šmouhu měl na čele i na tváři, jak si odhrnoval světle hnědé vlasy z tváře.

„Vrátím ti to i s úroky za ty posměšky, co si vyslechnu od bratrů," přislíbil znovu. V odpověď se pouze zazubila a zvedla ze země meč, který o něco dříve odložil. Pomohla mu ho připnout a ze všech sil se pokoušela skrýt úsměv nad jeho vzhledem. Po upraveném, vznešeném princi nebylo ani památky, i když jeho sebevědomé vystupování v nejmenším neutrpělo.

„Měl by ses vrátit domů, princátko. Před večeří se musíš ještě upravit," podotkla škodolibě.

„To ty taky," mázl jí na tvář bláto a se zadostiučiněním se usmál. „Přece jenom jsi oblečená jako chlapec."

„Otci to nevadí," informovala ho rozveseleně. „Uvidíme se zítra? Pozítří přijede otcova budoucí manželka s dcerami, takže budu muset zůstat doma."

„Budu na tebe čekat," slíbil a vydal se k zámku. Už v zahradě potkal mladšího bratra. Declan, který byl stejně starý jako Grace, se rozesmál, sotva Masona zahlédl.

„Budu hádat!" zavolal na něj. „Grace tě zase shodila do jezírka. Já tu holku doopravdy zbožňuju!"

„Koukej se od ní držet dál," zavrčel Mason jen na půl v žertu a pokračoval k paláci v naději, že nikoho dalšího už nepotká.

Byl téměř ve svém pokoji, když narazil na staršího bratra. Odevzdaně si povzdechl a na smějícího se Raphaela vrhl podrážděný pohled.

„Ano, konečně jsem přesně pochopil, co na Grace vidíš," opřel se Raphael o zeď s rukama založenýma na hrudi. „Tak vynalézavou ještěrku bys jinde nenašel."

„Ani nemám důvod ji hledat," opáčil Mason. „Rozhodně nemám zájem o nějaký vztah." Ignoroval bratrův vědoucný úsměv a zavřel se v pokoji, zatímco Raphael pokračoval v cestě do knihovny za otcem. Jako budoucí král se musel účastnit porad a jednání společně s králem.

„Lady Stella je pravá dáma," poznamenala královna u večeře. „Ve společnosti je vážená a oblíbená. A její dcery působí jako milé dívky."

„Budou Grace dobrým vzorem. Mateřská láska tomu děvčeti schází," dodal král. „Lord Stattson je milující otec, ale vše ji naučit nemůže. Obzvlášť, když je vytížený svými obchody."

„Musíme je brzy všechny pozvat na návštěvu."

„Právě jsi říkala, že lady je skutečná dáma, mami. Tak proč si děláš starosti?" opáčil Mason.

„Starosti je přehnané vyjádření," usmála se královna. „Pouze si myslím, že lady Stella je poněkud odtažitá. Grace je přímé a veselé děvče, neláme si hlavu s etiketou. Jen bych nerada, aby mezi těmi dvěma došlo k nějakým hloupým nedorozuměním, to je vše."

„V tom případě je určitě pozveme," souhlasil klidně král.

Mason se sklonil zpět k jídlu a uvažoval nad tím, že obavy jeho matky jsou zcela zbytečné. Nedokázal si představit nikoho, kdo by Grace neměl rád.