On nebo Ona?

2.část

Zazvonil zvonek. "To bude Zoe." pomyslela jsem si a přiběhla jsem ke dveřím. Otevřela jsem a udiveně koukala na Zoe : "Proč jsi zmalovaná jako lehká děva?" divila jsem se.Protočila oči v sloup  a nahrnula se do haly. "Haló??" čekala jsem na odpověď. "Byla jsem s Tobbym venku." snažila se, aby to nevyznělo že se chlubí, ale moc se jí to nedařilo. "S tím krasavcem Tobbym?" Nemohla jsem uvěřit svým uším. "Jo." To snad není pravda. S Tobbym si píšeme přes 5 měsíců, ale ani jednou mi nenapsal, abychom šli spolu ven. "Aha." pokoušela jsem se odpovědět co nejvíc lhostejně. "Stalo se něco?" vyptávala se a hodila si svou tašku na postel. "No, píšeme si dlouho, ale ještě jsme nebyli venku." "Můžu ti to domluvit jestli chceš." nabízela se. "Ne, to je dobrý. Kdyby chtěl, tak by napsal." Lehly jsme si na postel. "Klid. Máš mě." usmála se a objala mě. "Jo, pravda." Mám jí fakt moc ráda. Sáhla jsem po ovladači a pustila televizi. Zrovna dávali Dvě socky, náš oblíbený seriál. "Takovéhle budeme." zasnila se Zoe. "Jakože budeme socky?" nechápala jsem. "Ne." smála se "Jakože budeme nejlepší kamarádky i v dospělosti." Začala jsem se taky smát. Jsem fakt tele. "Mám hlad." pronesla Zoe a prosebně se na mě podívala. "No já ti pro jídlo nepůjdu." zamručela jsem a zahrabala jsem se do voňavých polštářů. "No tak fajn." zvedla se poraženě a odešla.

"Proboha Tome co to děláš?" ozvalo se vyjeknutí z kuchyně. Rychle jsem tam přiběhla. Všude na lince byla krev a vedle toho všeho stál Tom s nožem v ruce. "Co jsi dělal ty pako?!" křikla jsem na něj. "Řízl jsem se." odpověděl vyděšeně. Poslala jsem Zoe pro mokrý kapesník a mezitím jsem utírala linku. "Proč?" podívala jsem se na něj. "Chtěl jsem vidět maminku." řekl smutně. To už jsem se raději zklidnila. Máma je jeho slabá stránka. "To já bych jí taky ráda viděla, ale proč k tomu potřebuješ nůž?" pořád jsem to nechápala. "V televizi říkali, že když nějak obětuješ krev, tak uvidíš duchy, lidi a tak." tvrdil smutně. "Ale maminka není mrtvá, odešla od nás Tome." uklidila jsem nůž na své místo a pohladila jsem ho po vlasech. Přiběhla Zoe s kapesníkem a podala mi ho. Utřela jsem Tomovi ránu a zalepila jí. "Máš přísný zákaz koukat na tyhle horory a chodit do kuchyně, rozumíš?" zvýšila jsem hlas. Fakt jsem se o něj bála. "Přikývl a odšoural se smutně do pokoje. My se Zoe také. Lehla jsem si na postel a zahleděla jsem se. Vzpomínala jsem na mámu. Dvě socky už dávno skončily. V tom mi zavrněl mobil. Tobby napsal. Neměla jsem moc náladu si s ním psát, ale odpověděla jsem mu. Zoe se mi opřela o rameno a sledovala náš  chat. "Jaký je ve skutečnosti?" zeptala jsem se Zoe. "jak to jako myslíš?" nechápala. "No každá je jiný v chatu a v realitě." "Je v pohodě, trochu nadrženej, ale v poho." odpověděla s klidem. "Nadrženej?" myslela jsem že je Tobby jiný. "Prosím tě, řekni mi, kterej kluk není." "Hm, pravda." "Proč jsi se tak zmalovala?" dodala jsem. "Chtěla jsem být krásná." řekla provinile. "Ale vždyť jsi hezká i nenamalovaná, máš něco do sebe." Podívala se mi do očí, já jí taky. Byl to jiný pohled než jindy.

Taakže to by bylo z této části všechno :) Doufám že se vám bude líbit :) Děkuju za přečtení :)

Papa<3