Maybe Broken Hearted [c.h.]

1. Kapitola

Song - River flows in you - Yiruma

Aby jsme si to shrnuli: Jmenuji se Kate Wembley, je mi 17 a rodiče se o mě nezajímají. Celý svůj život jsem zasvětila hudbě. Hudba je pro mě vše, hraji na klavír, violoncello, housle, kytaru, bicí a zpívám. Taky miluji tanec a malování. To je o mě zatím vše...

Kate:

"Kate! Pojď  hned dolů, potřebujeme s tebou mluvit!"
A přesně takhle probíhaly ne příliš časté rozhovory, no, rozhovory - kázání  od mých rodičů. Ale od začátku...

Když jsem se narodila, matka s otcem ze mě chtěli mít vychovanou holčičku, co by se přesně hodila do jejich snobských životů. Naši byli často v zahraničí, kvůli práci a na mě neměli čas. Od mých šesti let jsem je prakticky nevídala - hlídala mě chůva. Mary jsem měla moc ráda, protože ona mi byla vždycky oporou a to ONA mě měla ráda.

Toužila jsem po pozornosti rodičů, tak jsem dělala to, co se jim moc nelíbilo. Nejezdila jsem s nimi po světě a nechodila na služební akce. Známky jsem měla poměrně dobré, ale o to mi nešlo. Když jsem přišla ze školy, sedla jsem si ke klavíru a hrála jsem. Dokázala jsem hrát klidně 6 hodin. Skládala jsem si vlastní hudbu a to bylo to, co mě naplňovalo...

Ale zpět do přítomnosti... Sešla jsem ze schodů prošla jsem kuchyní, jídelnou a posadila se do křesla v obýváku, kde už čekali matka s otcem.

"No...Kate...víš, rozhodli jsme se s maminkou, že až ti bude za dva týdny 18, že ti koupíme byt, abys bydlela sama. Neboj, najdeme nějaký, co nebudeš mít daleko do školy, tudíž bude v centru Sydney." Promluvil otec. Wow, překvapili mě, že na mě hned nezačali řvát. Pokrok.

"Auto máš vlastní, takže s tím nebude problém a já s maminkou bysme jeli na nějaký čas do našeho služebního bytu v Londýně..." Zírala jsem na něj s otevřenou  pusou a nemohla tomu uvěřit. Právě mě vykopli z domu. Zajímavý.

"Za tři týdny začíná škola, takže mam čtrnáct pitomejch dní na to, abych si našla byt, práci a nastěhovala se?!?" Vložila jsem se do jejich připraveného monologu.

"Přesně tak. Zaplatíme ti první splátku, a zbytek si budeš platit sama. Byt bude tvůj takže si můžeš dělat, co chceš a nemusíš nás do všeho zatahovat. Takhle to bude vyhovovat nám i tobě, takže nevidím problém." Probodla mě pohledem matka.

"Fajn! Žijte si svoje snobský životy a mě z toho konečně vynechte! Budu jedině ráda." Konstatovala jsem zvýšeným hlasem, zvedla jsem se a vyběhla schody a při vstupu do pokoje jsem nezapoměla třísknout dveřmi. Sedla jsem si ke svému iMacu a šla hledat byt...

Ahoj! Další kapitola je na světě a omlouvám se, že je to teď nudný, ale to je každej začátek a do děje se musíme nějak dostat :D
Budu se snažit přidávat kapitoly co nejčastěji to půjde, ale škola je škola :)
Nezapomeňte na Votes a Komentáře :D