Maybe Broken Hearted [c.h.]

2. Kapitola

Song - Over for God - Tiffany Alvord

Kate:

Heh, právě jsem dobalila poslední krabici s knížkama a dala jí do auta. Ano, chápete to dobře. Dnes je mi 18 a oficiálně se stěhuju do nového bytu v centru Sydney. Je to fajn, do školy to mám asi sedm minut, takže jsem spokojená.

Mimochodem, rodiče se konečně zpakovali a odletěli do Londýna. Bude vážně úžasný bydlet sama a nebýt buzerovaná od "autorit". No a za týden začíná škola. Peklo nastane.

Sedla jsem do svého milovaného bílého Porsche 911 a po příjezdové cestě u mého bývalého domu jsem se vydala do centra milovaného města. Pustila jsem si na přehrávači Tiffany Alvord, Over for God, protože tenhle song miluju.

Cesta autem mi trvala asi třicet pět minut, protože - a to si přiznejme - v pět hodin odpoledne, kdy začíná dopravní špička, neprojedete půlku města za pár minut.

Dojela jsem před poměrně vysoký, poloprosklený a moderrní dům, vyzvedla si na recepci parkovací kartu, klíče od bytu a jela zaparkovat do garáží. V Sydney se opravdu těžko hledá místo k zaparkování. Vypnula jsem motor, vystoupila z auta. Z kufrujsem vytáhla krabici a došla k výtahu. Byt jsem měla ve dvanáctém patře, takže jsem měla dobrý výhled na město. Vlastně jedno celé patro byl jeden byt.

Vystopila jsem z výtahu a odemkla velké dřevěné dveře. Vstoupila jsem do prostorné haly. Šla jsem dál. Všechny stěny byly bílé. Po pravé straně byly umístěné dveře do kotelny spojené s prádelnou. Prošla jsem kratší chodbou a ocitla se ve středu bytu. Aby jste to pochopili - přímo přede mnou, byla prostorná, bílá kuchyň s ostrůvkem.

Po celém bytě, kromě koupelen a prádelny byla položená masivní dřevěná podlaha. Když jsem se otočila ještě více do leva, vyskytl se mi pohled na troje dveře - koupelnu (přístupnou i z pokoje, který je hned vedle), ložnici s šatnou a pracovnu.

Šla jsem tedy zpět do kuchyně. V kuchyni bylo velké dlouhé okno, ze kterého byla vidět část města a můj milovaný oceán. Kuchyň byla propojená s jídelnou a velkým obývákem. Obýváku dominovala velká krémová kožená sedačka se dvěma béžovými křesly a dřevěným konferenčním stolkem.

Naproti tomu všemu byla plazmová televize a skleněné dveře na balkon. V obýváku se ještě nacházel dřevěný stůl. Odtud jsem došla k dalším třem dveřím. Byla to další koupelna, ložnice s šatnou a malá místnost se spoustou tmavých, dřevěných poliček na knihy, okno přes celo stěnu a pod ním další sedačka, tentokrát vínová, u ní byly dvě lampy.

No co? To nemůže mít člověk jednu místnost vyhrazenou na knížky a čtení? Evidentně to tak být může. V mé ložnici, která byla v drůhé části bytu, což je od kuchně vlevo, jsem už měla nastěhované své věci. Stěny byly vínové, jen strop byl bílý.

Stěna, která byla přímo naproti dveřím, byla skleněná, po pravé straně byla velká, také dřevěná, manželská postel s nebesy. Ano, to byla moje milovaná postýlka. Po obou stranách postele byly dřevěné noční stolky s lampičkami.

Naproti ní byl dřevěný stůl, vedle kterého byla skříňka na elektroniku. Vedle postele na pravo se nacházela vybavená šatna. Na levé stěně byly dveře vedoucí do koupelny. (obě koupelny vypadají stejně). Ta byla lazená do zelené barvy.

Bylo tu jedno úzké, velmi dlouhé okno (aby nebylo do koupely z protějších domů vidět) vedoucí přes celou stěnu i s roletou. V jednom rohu byl kvádr posázený zelenýmmi kachličkami a uprodtřed toho útvaru byla velká a poměrně hluboká kruhová vana. (Snad jste to pochopili :D) Po levé straně byl záchod a po pravé velké zrcadlo, pod kterým se nacházela dvě umyvadla. Umyvadla byla umístěná na komodě s šuplíky.

Vyšla jsem z koupelny, obula se a jela nakoupit. V bytě už jsem měla talíře, skleničky,... Když jsem se vrátila, tak jsem vybalila nákup, osprchovala se a šla spát. Ještě než jsem usnula, tak jsem se rozhodla, že někomu pronajmu ten druhý pokoj s koupelnou. Já nemám žádné kamarádky, které by tu mohly bydlet se mnou... Pak už jsem se po dlouhém a vyčerpávajícím dni oddala spánku...