5. Kapitola

23 7 2
                                    

Tenhle díl bych chtěla věnovat FoodloverBetty ;) ona ví:D

Song - Amnesia - 5Sos

Kate:

Když jsem se vrátila do bytu, tak jsem šla do sprchy. Kapky vody, které mi stékaly po těle, mi příjemně uvolňovaly svaly. Ještě chvíli jsem jen tak stála pod proudem vody, potom jsem si umyla hlavu a vylezla. Z obličeje jsem si odlíčila zbytky make-upu a řasenky.

Došla jsem do šatny. Oblékla jsem si spodní prádlo, látkové kraťásky a tílko. V kuchyni jsem si nalila džus a do misky jsem si nasypala müsli a k tomu bílý jogurt.

Hmm...docela se těším. Co když to bude nějakej úchyl?!? Huh, asi jsem si něco šlehla... jen o tom nevím. Někdy se vážně divím, co můj malej, dementní a perverzní mozeček dokáže vymyslet.

Misku a sklenici jsem dala do myčky, sedla jsem si na pohovku a v rychlosti projela sociální sítě. Když mě to přestalo bavit, sedla jsem si za klavír a nechala své prsty jemně dopadat na černobílé klapky.

Nepotřebovala jsem noty, jen svůj hudební sluch. Jaký je to pocit, když zjistíte, že je i jiná možnost se dokonale uklidnit, než jen vzít mezi prsty chladný kus kovu a nechat ho ničit? Je to úžasný pocit... Protože se vám svět, který jste doteď chápali, nerozpadá na tisíce kousků.

Deprese se vrací...

Tiše jsem doufala, že jsem tuhle svojí část života obešla. Evidentně jsem si to jen myslela. Tenkrát jsem o těhle svých psychických stavech téměř nevěděla, nevnímala jsem je. Nevěděla jsem, jak to má být.

Také mi k tomu pomohla částečná schizofrenie - porucha rozdvojení osobnosti. Třeba jsem měla na něco názor, který se během procesu rozdvojení osobnosti rapidněˇ změnil. V jednu chvíli jsem si myslela tohle a v jednu zase něco jiného.

Snad si ani nedovedete představit, jak mě ničilo, že jsem s tím nemohla nic udělat.

Konec uvažování o minulosti.

Vstala jsem od klavíru. Bylo teprve půl dvanácté, tak jsem se rozhodla, že si sednu na chvíli k televizi, než půjdu udělat něco malého k obědu. Dávali The Big Bang Theory - miluju ten seriál!!! U toho jsem mohla sedět věčně.

Zhruba po dvaceti minutách jsem se na to vybodla, protože jsem se vůbec nedokázala soustředit na děj.

Šla jsem do kuchyně a z lednice jsem vyndala několik brambor, bílý jogurt a papriku. Brambory jsem nakrájela na tenké plátky, vyskládala na plech a ten jsem dala do trouby. Papriku jsem nakrájela na miniaturní kostičky, ty jsem zamíchala do jogurtu, který jsem trochu osolila.

Po jídle jsem si vzala knížku a plácla jsem sebou na postel. Dneska to bude ještě zajímavý...

Hi guys!!!

Slavte! :D Konečně jsem se rozhodla znovu publikovat a tiše doufám, že máte ještě pořád náladu to číst :D každopádně děkuju všem, co to čtou ;)
Btw. Prosím omluvte všechny chyby, píšu to kdy mám čas, což je po nocích :D

Budu moc ráda za Votes a Komentáře :) Díky

Vaše Nimfadora 💙

Maybe Broken Hearted [c.h.]Kde žijí příběhy. Začni objevovat