Komplikace

118 4 5
                                    

Mlčky tam sedím a pozoruji jeho šedé oči které na mě upřeně hledí. Ne, nemůže to být možné.
Prudce se zvednu ,,Omlouvám se, musel jste se splést'' a rychlím krokem odcházím co nejdál od něj. Slyším jak za mnou volá ale já nemůžu. Nemůžu se otočit! V hlavě mám tolik otázek, hlavně jak mě našel. Ten hajzl! Kdyby matka věděla co mi udělal, nebo to snad ví? I kdyby to věděla tak je to má matka, měla mi pomoct. Po tváři mi stékaly slzy a já se je pokoušela rychle utírat aby je nikdo neviděl. Už jsem jen pár ulic od mého baráku. Už tam skoro jsem. Musím zrychlit.
Někdo mě chytne za zápěstí a když se otočím stojí tam zase on. ,,To mám zavolat policii? Neobtěžuj mě ty debile!'' snažím se zůstat silná i když vím že mi to nejde. Pak se objeví ona. Žena která mi dala život.. žena která mě nechala samotnou v tom nejhorším.
,,Zlatíčko moje'' vyhrkla ze sebe a s pláčem se ke mně přitiskla. Cítila jsem její parfém, který používala i před 2 lety. Vždy jsem milovala její příjemné objetí,doteky .. všechno na ní. Vždy byla krásná.
Hnědé vlasy které měla nad zadek teď byly na mikádo.
Nedokážu se podívat na něj. Hnusí se mi. Je tak moc odporný.
Chvíli tam stojím a dávám si dohromady kousky co se staly a pořád nedokážu vstřebat co se děje.
Pokouším se ještě zahrát že je vůbec neznám a vyjedu po nich ať mě nechají být že to nahlásím ať mě nechají být.
Najednou do mě strčí a jak spadnu na zem okamžitě mě popadnou za nohy a ruce a hodí mě do auta.
Začínám být hysterická.
Mám opravdu strach.
Nechci zpátky odkud jsem utekla.
Když se uklidím tak se rozhlédnu kolem sebe. Je to staré auto s potrhanou kůží na sedačkách a u volantu seděl on. Můj otec. A vedle něj má matka. Bylo hrobové ticho slyšela jsem jen zvuky jedoucího auta a můj dech. ,,Kde bydlíš'' zeptá se a co čeká? Že mu řeknu pravdu? Hah.
V duchu přemýšlím co řeknu a nenapadlo mě nic jiného než nakonec tu pravdu říct.
,,SRT Street 7''.
Konečně doma, rozrazím dveře ale než je stihnu zabouchnout, je tu matka.
,,Tak sbal si, odjíždíš'' oznámí mi a odchází.
To si dělá prdel ne? Co sakra budu dělat!
Rychle najdu dva kufry a hodím do nich nutné věci jako hygienu,peníze,oblečení a hlavně cigára a drogy co mi zbyli ze včerejška.
Zamknu přední dveře kufry prohodím oknem a utíkám.
Schovám se za polorozpadlí plot a vyčkávám.
Slyším bouchání na dveře a zvuk rozbití skla. Po chvíli křik.
Musím utéct,ale kam..

-----------------------

Omlouvám se že nebyla dlouho další část ale nebyla nějak nálada na nic. Znáte to :D
Neslibuji že budu přidávat pravidelně,,ale pokusím se přidávat častěji.
Děkuji vám ♥


Tak sbohemKde žijí příběhy. Začni objevovat