Vím, že jsi tam někde[Boyxboy]

Kapitola druhá

Ahojte! Děkuji za to, že čtete můj příběh.
Tento díl věnuji dobrým lidem, kteří soucítí s rodinami, kteří přišli během teroristických útoků o člena\y rodiny.:'( :'(
A také 39loveisfree za to,že mi dala hlas. Děkuji ti!:-) :-) :-)
   ,,Co to děláš?" Zeptala se mě učitelka. Už není cesty zpět...
   ,,Sedím." Ozval jsem se klidným hlasem. Ti co nás pizorovali, se usmály.
,,A myslíte, že to co ste právě udělal bylo moudré?" Zeptala se mě nepřijemně.
,,Ne. Ale chytré to bylo.A nemyslíte si, že nadávat studentům vůlgárně, je trestné?"
,,Ou..." Ozvalo se třídou.
,,Jste po škole." Řeekni mi něco co nevim.
,,A asi si budu muset pozvat ridiče. Jak pracují?" Zeptala se vítězoslavně
,,Nijak." Řekl jsem nepřítomně. Podíval jsem se na ni a snažil jsem jí naznačit, aby toho nechala. Bohužel pokračovala dál.
,,Aha. Takže tvoji rodiče nepracují? Už chápu tvé chování." Řekla s úsměvem na tváři.Kráva, pí*a,
ku**a. Nemám slov.
,,Řekni jim, ať přijdou zítra. Promluvím si s nima."
,,To nejde." Ozval jsem se téměř neslyšně. Stále se usmívala.
,,A proč? Jaký je důvod?!" Promluvila asi po minutě podrážděně.
Nádech, výdech...
,,Protože jsou dva roky mrtví!" Řekl jsem. Najednou se ve mě shromáždil vztek. Musel ven.
,,Copak to nevíš?! Děláš tady že sebe královnu, ale pak žáky nutíš říkat věci, na které by nejraději zapomněli?! Je mi z tebe zle!"
Rozšířily se jí oči. Koukala na mě se strachem. Ona to nevěděla.
Její oči zvlhly. Bylo mi jí líto.
     Zazvonilo.
Šel jsem na své místo si zbalit. Už jsem Chtěl odejít když v tom se ozvala teta.
,,Connore. Můžeš na chvíli?"Zeptala se mě v klidu. Všichni Už byli venku. I Oliver.
,,Ano.
,,Connore. Je mi to líto. Nevím proč, ale nikdo mi nic neřekl. Když budeš cokoliv potřebovat, přijď."
,,Jistě. Děkuji paní Larneová." Řekl jse. Usmála se.
,,Nemáš zač. A proč pořádek, jseš pořád po škole." To mu jsem se zasmál a vyšel že třídy.
  Vyšel jsem s papírkem ven a šel k plánku školy stím, že najdu učebnu francouzštiny.
,,Baf!" Ozvalo se mi za zády s tím, že mi někdo dál ruce kolem pasu. Zakřičel jsem. Otočil jsem se, abych zjistil, kdo to byl.Oliver.
,,Proč jsi to udělal?!" Zeptal jsem se ho se zamračeným obličejem. Stále mě držel za pas. Měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou.
,,Abych tě vyděsil."Mrkl na mě. Neudržím se na nohou!
,,A ty?"
,,Aby si nebyl ve větším průšvihu, než jsi."
   Vypláznul jsem na něj jazyk. Nevím jak, ale on ho chytil!
Vykulil jsem oči.
,,Nedělej to nebo ti to zůstane!"
,,Fustíš mi fo?" Udělal jsem na něj psí oči.
,,Tak jo. A budeš hodnej?" Zeptal se mě jako bych byl jeho syn nebo bratr.
,,Fo." Stále mě držel okolo pasu jen jednou rukou. Pustil mi jazyk. Hurá! Můžu mluvit!
,,Děkuji Olí."
,,Jak že jsi mi to řekl?!" Předstíral, že je naštvaný.
,,Olí..."Pošeptel jsem mu do ucha. Zavřel oči.  Své rty jsem nechal opatrně sjet po uchu, lalůčku,krku až k lìmci trika. U něj jsem ho jemně políbil na růži. Až teď jsem si všiml, že je obmotaná okolo růžence.
Ucítil jsem jak se mu zrychluje srdce. Najednou se mu objevila boulička v kalhotech.
,,Conny..." Zašeptal mé jméno a já se odtáhl.Sladká odplata.
,,Ano honey?" Zeptal jsem se jako neviňátko.
,,Jseš mrtvej."Zašeptal. Otevřel oči a udělal něco co jsem nečekal.
Přitáhl si mě blíž k sobě. A pak mě políbil. Zdálo se mi, že ve mě vybouchne bomba.
   Nejdříve své rty tiskl tvrdě k těm mým. Pak mi opatrně skousl spodní ret, aby měl ke mě přístup. Já jsem se nechal vést. Líbilo se mi jak mě líbal. A než si cokoliv začnete myslet, tak ano jsem gay.
  Odtáhli jsme se od sebe. Koujali jsme si do očí. Jako první promluvil on.
,,Měli bychom jít."Řekl s úsměvem. Mrkl na mě.
,,Jasně. Honey..." Přitáhl jsem si ho k sobě.
,,Tak jdem sweetie."
Jenže jsme ušli sotva pět metrů a jeho zastavila nějaká učitelka.
,,Běž do šatny. Rovně pité do leva. Čekej tam na mě." Řekl a odešel se věnovat učitelce.
Šel jsem tak, jak mi nařídil a poté jsem chtěl
Vejít do šatny.
  Jenže mě někdo přitlačil ke zdi. Dostal jsem strach.
,,Takže buzna jo?!" Řekl někdo. Odvážil jsem se otevřít oči. Předemnou stál asi metr devadesát velký kluk. Vypadal jako kriminálník.
Nádech a výdech. Jen klid...
,,No nekecej." Řekl jsem a pousmál jsem se. Jenže toho ještě víc naštvalo a tak mě praštil pěstí do břicha.
Ještě, že jsem začal posilovat.  Já jsem mu dál pěstí do obliceje.
   A tak jsme se začali prát...
________________________________________________________
Děkuji za přečtení!!
     I love you!!!
Comments and votes!!!
    Thanks!
See you again:-) :-) :-)