Když jsem konečně slyšela, jak taťka zahlásil konec tréninku, seběhla jsem schody a čekala u kanceláře, kde jsem měla kufr. Nebyl to dobrý nápad. Byl to sakra špatný nápad. Ze dveří, které byly naproti kanceláři začali vycházet zpocení kluci. ,,Hele, ty si trenérova dcera?" zeptal se jeden z nich, docela roztomilý kluk. ,,No jo" řekla jsem neutrálním tónem i pohledem. ,,A jak se jmenuješ?" ptal se dál. ,,Květoslava" prohodila jsem ironicky. ,,A nejmenuješ se Sofie?" udivil se. ,,Proč se ptáš, když to víš?" zakoukala jsem očima. ,,Ověřuju" usmál se. ,,Ale příjmení nevím" ,,zesmutněl". ,,Neměl by ses jít převlíct Ondro?" Objevil se za ním táta a zasmál se. ,,Už jdu" mrkl na mě a já nad ním mávla rukou ,,frajírek" řekla jsem si pro sebe. ,,K*rva roztomoilej frajírek" dál jsem si říkala pro sebe.
,,Už jsem ti tu zařídil pokoj. Víš jak jsme se bavili co by si tam chtěla a tak" usmál se taťka, když odemykal dveře od domu. ,,Fakt?" rozzářila jsem se. Taťka ukázal na dveře kde bylo napsáno ,,Sofis" a to mi udělala ještě větší radost, protože jsem se jednou taťkovi zmínila o cedulce se jménem co máme s bráchou v Praze. Tohle ale nebyla cedulka, ale tyrkysově napsaní nápis jemným rukopisem. Rozběhla jsem se k nim a rychle otevřela dveře. Naproti dveřím bylo velké okno, pod ním bílý stůl s tyrkysovou židlí. Vedle dveří železná bílá postel, která vypadala maximálně elegantně a na ní bílé polštáře a modrá deka. Na pravé stěně od postele byla velká bílá skříň s zrcadly na dveřích a naproti ní modro bílé sedací pytle a lampa, kupodivu taky modro bílá. Celý pokoj byl do tyrkysovo- bílé a já jsem z něj nikdy nechtěla odejít. Stála jsem ve dveřích s otevřenou pusou a myslela že odpadnu. ,,Líbí?" zeptal se hlas za mnou. ,,Děláš si ze mě srandu?!! Je to nejdokonalejší pokoj, který jsem kdy viděla" řekla jsem, spíš zaječela a skočila mu do náruče. ,,Díky!!" Stiskla jsem ho pevněji. Když jsem se vzpamatovala, vybalila jsem si a koukla na mobil ,,7 žádostí o přátelství" vykulila jsem oči na displej a hned se koukla kdo si mě přidal. Všechno to byli kluci, přesněji kluci, které jsme dnes viděla v hale. Všechny. Chvíli jsem váhala, ale na konec to přijala. Napsala jsem tomu ,,k*rva roztomilýmu frajírkovi":
******************************************************************************************************************************************
Ondra Urban:
Já: My se známe? :P
On: No, tak na půl :D
Já: Tak že, já znám třeba jen tvoje nohy, ale tělo ne? :DD
On: :DD Když to bereš takhle :DD
Já: A jak to bereš ty? :D
On: Tak, že jsme se viděli :D :)
Já: Aha :P :D
On: Přijdeš zítra na zápas?
Já: A co bych tam dělala, nikoho tam neznám a taťka nebude mít čas.
On: Znáš tam mě! A já ti s radostí udělám průvodce :3 :D
Já: Nevím, nevím :D Možná přijdu, možná ne :D
On: Notáák ♥ :D
Já: Nech se překvapit :D ..Jdu večeřet ..čau :)
On: Nemám rád překvapení :P Ahoj .. :)
******************************************************************************************************************************************
,,Je to opravdu dobrý"pochválila jsem taťkovi steak. ,,Tě to někdy naučím" nabídl se. Jen jsem se usmála a dál se ládovala. ,,Zítra v 10 půjdu do haly, půjdeš se mnou?" zeptal se. ,,Klidně" odpověděla jsem.
Po večeři jsem si dala rychlou sprchu, umyla si obličej, převlékla do spacího trička s kočkama a šedých kraťasů (obrázek nahoře :)) a volným pádem spadla do krásně voňavé a měkké postele ve které jsme okamžitě usnula.
ČTEŠ
Tohle nemůže fungovat
Romance,,Jsem tu já, stojím před tebou a říkám ,,miluju tě" bez ohledu na okolnosti." řekl sebevědomě a o krok k ní přistoupil. ,,Nemůžeš mě milovat" sklopila oči a otřela si slzu. ,,Můžu a miluju" Snažil se o kňouravý tón a jeho prsty zamířili na její b...
