Tohle nemůže fungovat

#10

STŘEDA:

,,proboha! Vážně jsem teď na letišti a poletím do Amsterdamu?!!" zeptala jsem se udiveně, když jsme vešli do velké budovy.

,,Klidně ti to můžu ještě zakázat" smál se táta vedle.

,,Ne! To je dobrý" zasmála jsem se s ním a přitom jsem vyhlížela členy své party.

,,Ahoj Kočko" slyšela jsem Adrianin hlas.

,,Ahoj" rozzářeně jsem se otočila.

,,Tak že už můžeš jít tati" usmála jsem se, když jsem umačkala Adri ve svém objetí.

,,Nojo, když mě tu nechceš, tak já půjdu no" řekl smutně, ale koutky už mu cukaly nahoru. ,,Ne dělám si srandu, stejně už musím do práce. Volej a něco mi dovez!" řekl a pevně mě objal.

,,Ahoj" taky jsem ho pevně objala a šla za Adri, která už držela dva kelímky, ze kterých šla pára.

,,Kde jsou ty dva" protočila Adri oči, když mi podávala kelímek.

,,Zavolám Ondrovi" usmála jsem se a začala vytahovat telefon.

,,Nemusíš, tamhle jdou ty dvě brzdy" zasmála se a koukala směrem na dva udýchané kluky.

,,Konečně" řekla Adri, když přišli blíž k nám a políbila Marka.

,,Ahoj" řekla jsem a napodobila Adri a Ondra dostal stejný polibek jako Marek, ale ode mě.

Teprve když jsem uviděla Markův a Adri nechápavý výraz, jsem si uvědomila, že jsme jim nic neřekli. Jen jsme se oba nervozně usmáli a nastalo trapné ticho. Adri s Markem se na sebe jen podívali a začal se jim na tváři vytvářet široký úsměv.

,,My to věděli" řekli naráz.

Jen jsme se všichni zasmáli a vyšli jsme, aby jsme nepřišli pozdě.

Když jsme si konečně sedli, pořád jsem nemohla uvěřit, že poletíme do Amsterdamu. Před námi byla 1 a půl cesty a mě se zavírali oči, protože ranní vstávání nebyla moje přednost, ale koho taky jo. Vstávat v 6 ráno není výhra. Seděla jsem vedle Odry, nečekaně a Adri vedle Marka, taky dost nečekané že? Nasadila jsme si sluchátka a položila si hlavu na polospícího Ondru, který se jen usmál a usínal dál.

...................................

,,Přistáli jsme v Amsterdamu, je tu 21°C. Doufám že se vám náš let líbil a na shledanou"(Vážně nevím co se říká při přistání :DD) probudil mě milý ženský hlas.

Silně jsem mrkla a pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Po výstupu jsme našli kamarádku Markovi sestry, která dřív žila v Česku, tak že jsme zatím naši PROFI angličtinu nepotřebovali. Zavezla nás na hotel, všechno nám vysvětlila, poradila dobrá místa a zanechala na sebe telefonní číslo, kdyby jsme cokoli potřebovali.

,,Co podnikneme?" zeptal se Marek a plácl sebou na krásně ustlanou postel.

,,No já bych se šel najíst" řekl hladově Ondra.

,,Já bych šla do domu Anny Frankové" rozzářila se Adri a držela malého průvodce.

,,A co takhle že by jsme se šli prvně najíst a pak do domu Anny Frankové" řekla jsem, když jsem vyšla z koupelny.

,,Perfektní nápad" zvolal Marek a Ondra s Adri jen kývli.

Oblékli jsme se a mohli jsme vyrazit. Šli jsme do jedné restaurace, kterou nám poradila Jana (Markové sestry známá).

......................

,,jeto tak dobrý" zvolal Marek s blaženým výrazem, když si kousl do jeho toustu.

,,To teda kámo!" drkl mu do ramene Ondra a už měl v sobě skoro jeden toust.

Jen jsme se s Adri zasmály a v klidu jedly svoje tousty. Byly ale opravdu vynikající.

************************************************************************************************************

Dnes to je vážně všechno, tuhle část jsem psala docela dost dlouho a moc dobře sama vím, že v ní není vůbec nic zajímavého, ale chci už konečně něco zveřejnit, ale slibuji že další bude určitě delší :)