Tohle nemůže fungovat

#7

,,Nebudu tě přesvědčovat, ale mám pravdu" mluvila opilá Verča.

,,Nemáš" nesouhlasil Marek a snažil se si zapálit cigaretu.

,,Možná nemá, ale snažila se jí mít" vložila jsem se do toho.

,,kolik je?" zeptala se Adri, která byla nejstřízlivější.

,,půlnoc" odpověděl Ondra.

,,Půjdu domů" zvedla jsem se a trochu zavrávorala. ,,A nebo ne" zase jsem si sedla.

Adri a Marek měli v tuhle chvíli asi jinou práci než si povídat. Vzala jsem si cigaretu z krabičky, ležící před mýma nohama. ,,oheň" zamumlala jsem.

,,není" pokrčila rameny Verča.

,,Marek ho ale měl" zaprotestovala jsem.

,,Tady je" podal mi ho Ondra.

,,Dik" odfrkla jsem a zapálila si.

Ondra někam odešel a Verča šla za ním. Zůstala jsem tam sama, teda já a zaláskovaní, kteří si mě nevšímali. Vyšla jsem z pod mostu, pod kterým jsme byli.

,,Kde je Véra?" zeptala jsem se Ondri, který byl opřený o zábradlí.

,,Nevim" přítáhl si mě blíž k sobě.

,,Co když se jí něco stane?" řekla jsem vyděšeně.

,,Nestane, támhle je" podíval se směrem k pouliční lampě, kde stála Verča a telefonovala.

,,Mrznou mi ruce" zakňourala jsem. Dlouze jsem si natáhla a zbytek cigarety pustila na zem a zašlápla. Foukla jsem Ondrovi kouř do obličeje a ruce jsem mu dala pod tričko.

,,To dost studí" zakňoural tentokrát on.

,,To má" škodolibě jsem se ušklíbla.

Vyndala jsem ruce z pod jeho trička, vzala ty jeho a dala si je na zadek. Podívala jsem se na něj a zkousla si spodní ret. Cítila jsem jak mi jemně zmáčkl zadek. Začala jsem čímdál tím blíž cítit jeho přiopilý dech.

,,chce se mi spát" řekla jsem potichu, když jsme byli u sebe tak blízko, že by se mezi nás vešel jen papír a odešla zpátky pod most.
...............................................................................................................................................

DRUHY DEN RÁNO:
,,k*rva" zanadávala jsem, když jsem poprvé otevřela oči a chytla se za hlavu. Po spamatování mé rozbolavěné hlavy mi okamžitě bleskla otázka jak jsem se dostala domů?! Pevně jsem stiskla výčka a zase je otevřela, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Z pod peřiny jsem prvně vytáhla nohy, až pak jsem se odkryla cela a posadila jsem se. A bum, další otázka byla na světě: co to mam sobě?! Vědela jsem, že je to tričko, ale čí? A proč ho mám na sobě? Hodiny ukazovali 13:24. Zvedla jsem se a vyšla z pokoje. Šla jsem rovnou do obyváků, protože tam hrála televize.

,,Ahoj" mile, ale škodolibě řekl táta sedící na gauči.

Hodila jsem na něj vrážedný pohled i přesto, že jsem veděla, že si za to můžu sama.

,,Jo na koupák?" zasmál se. ,,Aspoň, že mi Adrianin taťka včera říkal, že dorazíš asi trochu opilá. Byla si sice úplně na mol, ale byl jsem připraven" pokračoval a bral to v klidu. Překvapil mě, protože máma by mě rozsekala na malé kousíčky a donutila by mě to uklidit.

,,Jak jsem se vůbec dostala domů a čí je to tricko?" položila jsem rozbolavěnou hlavu do dlaní.

,,Domů tě dovedla Adriana a v tom tričku si přišla" zvedl se a někam odešel. Vrátil se se sklenicí vody a malou tabletkou v ruce. ,,Na, to máš na tu hlavu" podal mi sklenici s tabletkou. Vložila jsem si tabletku do úst a zapila ji. Odešla jsem zase do pokoje a spadla do neustalné postele a přikryla se. Hned jsem usnula a doufala, že mi bude po probuzení líp.