'Cause We All Wanna Party When The Funeral Ends

(První a zároveň poslední část tohodle značně debilního příběhu)

"Dej pusu Gerardovi."
Ztuhl jsem. Snažil jsem se udržet pozornost u mý rozečtený knihy, ale nešlo to. Právě se ke mně totiž pomalu sunul ON. Proklínám tě, matko, že jsi mě na tohle blbý přespání donutila jít. Proč proboha. Vypadal jsem určitě jak veverka po elektrickým šoku - rozklepanej, vyjevenej a rozcuchanej. Jeden by si řekl, že když tu flašku hrát odmítnete a odsunete se s knížkou do rohu, prostě si vás nebudou všímat.
Ale to neznáte mou třídu.
Ale zpátky k NĚMU. Snažil jsem se vypadat jako že jsem v klidu a čtu si, ale...Nešlo to. Právě k vám jde idol vašeho smutkem zčernalýho srdce a chystá se vás (ač nedobrovolně) políbit. Kdybych si odmyslel všechny ty oči civějící mym směrem plný očekávání, vlastně by to byl splněnej sen.
Ale ty oči tu byly a netrpělivě mě (nebo nás) zříraly.
Se sklopenou hlavou jsem se snažil si toho nevšímat, ale prostě to nešlo. Na setinu vteřiny jsem zvedl hlavu od knížky. Je skoro tu. Rychle jsem sklopil hlavu zase zpátky a snažil se bejt nenápadnej. Což ale moc nejde, žejo, když na vás čumí asi 20 lidí najednou.
Byl jsem s nervama v prdeli a strašně jsem se klepal. Cejtil jsem otřes podlahy čím dál tím blíž ke mně. A najednou tu byl.
Naklonil se nad mou v rohu zasedlou osobu. On to viděl, on to cejtil. Cejtil, jak se klepu, skoro nedejchám a jsem červenej až za ušima. Což teda moc vidět nešlo, protože mý momentálně vcelku zpocený, mírně rozcuchaný havraní vlasy zakrejvaly většinu mýho nad knihu sklopenýho obličeje. Ale já vim, že on to viděl. A jsem si skoro jistej, že ač jsem to neviděl, pousmál se. Pousmál se těma krásnýma, extrémně líbatelnýma rtama ozdobenýma železnym kroužkem. Vždycky mě zajímalo, jaký by to bylo ty rty líbat. A teď se to stane, ale mně se to vůbec, ale vůbec nelíbí.
Ucítil jsem jeho prsty na mým obličeji. Jemně mě chytil za bradu a nasměroval můj obličej k tomu svýmu. Omluvně se na mě podíval, viděl jsem, že mi nechce ublížit. A že bych si od něj...v jistym smyslu...klidně ubližovat nechal, ale ne v týhle situaci, to rozhodně ne.
Cejtil jsem jeho teplý dech. Tak strašně blízko, tak strašně pomalu. A najednou se to stalo. Rychle přitiskl své rty na ty moje, párkrát s nimi lehce zapohyboval. V tu chvíli jsem naprosto ignoroval houkání spolužáků na druhý straně třídy a chichotání se spolužaček, jako bych už nikdy neměl cejtit nic jinýho, než jeho. A než jsem stihnul začít spolupracovat, rychle se ode mě odtrhl. Najednou jsem ztratil všechno. Nedokážu popsat, jaký to bylo. Ale jsem si jistej, že jsem červenej jak rajče. Zachytil jsem ještě jeden Frankův omluvný pohled, než odešel zpátky ke spolužákům a rychle jsem hlavu zase sklopil zpátky ke knize.
Ale znovu už jsem se do ní tenhle večer nezačetl, potajmu jsem pokukoval na ně. Tedy spíše na NĚJ. Občas se po mně taky otočil. Ale jen jsem zachytil jeho pohled na tom mým, hned jsem sklopil hlavu zpátky ke knize.

Mělo se jít spát. Bylo lehce po půl jedný ráno, všichni už byli zalezlí ve spacácích či jiných spacích věcech a chystali se alespoň na těch pár hodin odlout do říše snů.
A já byl mezi nima, ač jsem zrovna moc unavenej nebyl.
A nebo jo? *zívnutí*
Zachumlal jsem se hluboko do nitra spacáku a otočil se ke zdi. Jó, zeď, můj jedinej kamarád.

Jdu po rozlehlý louce plný začátkem léta kvetoucích květin. Slunce už se pomalu sklání za obzor, všude je ticho a klid. Najednou se někdo přiřítí, skočí mi na záda a já pod tou neočekávanou (a děsně sexy) náloží spadnu na zem. NA NĚJ. Využiju své pozice nad ním a než stihne vstát, přišpendlím ho rukama k zemi. Pozorně si prohlížím jeho obličej a když si společně pohlédneme do očí, navzájem se nna sebe usmějem.
Zlehýnka to dokonalé stvoření políbím na nos a potichu mu zašeptám "Miluju tě, Franku," ač nás stejně nikdo slyšet nemůže...

A nebo jo? Rychle se zvednu a zjistím, že jsem to vůbec neříkal jen ve snu. Všichni vypadají, že spí, snad mě nikdo neslyšel.
A v tom jsem uslyšel vrtění se osoby nedaleko ode mně. Byl to Frank. A já jsem ho zřejmě probudil, jelikož byl necelý metr ode mě (nu což, máme malou třídu).
Civěl na mě a já si byl zcela jistej tím, že to slyšel. Zpanikařil jsem. "Moc...Se omlouvám," zašeptal jsem a rychle se zvednul.
Nevědělej jsem, co dělám, ale chtěl jsem rychle vypadnout.
"Gerarde, počkej," Potichu za mnou zavolal Frank. Ale já šel dál. Opatrně jsem otevřel dveře třídy a vyklouzl ven. Vydal jsem se tmavou chodbou a jakožto příležitost mi na mysl přišly záchody.
Bylo mi děsně blbě. Ne, že by mě bolela hlava nebo mi bylo na zvracení, ale...Tak vnitřně blbě a měl jsem chuť brečet. No a co, stejnak to co slyšel, Frank někde rozkecá a budu za pošahanýho teplouše, takže už je to asi stejnak jedno.
Posunul jsem se po chladný zdi na studenou podlahu a ve schoulený poloze mý tvář orosily první slzy. Cejtil jsem se jak poblázněná školačka, se kterou se po týdenním vztahu rozešel její kluk.
A tak jsem tam seděl, litoval sám sebe a chvíli se ozvalo lehký vrznutí dveří a někdo vstoupil dovnitř. Věděl jsem, kdo to je, jeho bych poznal na sto honů.
Ale nevšímal jsem si ho, jen jsem se schoulil ještě pevnějc a ještě víc si zakryl obličej, kdyby náhodou měla přijít rána.
Ale nepřišla. Ona osoba se pomalu rozešla a sesunula se vedle mě. Opatně, jako kdybych měl být nějaká porcelánová panenka, mi položil ruku na rameno.
Trochu jsem pozvedl hlavu, ale nijak víc jsem zatím radši nereagoval. Druhou rukou mě zase chytil za bradu, jako tehdy ve třídě. Pomalu mi nadzvedl obličej a rukou, která byla původně na mých zádech, mi opatrně odhrnul pramen neposlušných havraních vlasů a dal mi je za ucho.
Pořád se na mě díval. Musel jsem vypadat hrozně, nevyspale, opuchle od pláče a o mým "účesu" ani nemluvě. Frank se lehce pousmál, ač to byl úsměv spíš smutnějšího rázu.
"To...Co jsi říkal...No...Je pravda?" Neodpověděl jsem. Jen jsem potichu sklopil pohled. Po chvíli mlčení mi chytl obličej do dlaní a pomalu se ke mně naklonil. Cítil jsem závan jeho dechu těsně u ucha. "Upřímně, ze všech, s kym jsem se dneska musel líbat, jsi jedinej, s kým bych si to rád zopakoval," pošeptal a zlehka mě kousl do ušního lalůčku.
Doplnil to ještě letmým polibkem na rty, potom se zvedl a odešel.
A já tam zůstal sám, překvapenej a nehorázně zmatenej.