Povídky a další nápady

.21.9

Přerovnávám ubrousky. Nic jiného tady za kasou dělat nemůžu.
Dnes je nějak prázdno. I když, kdo by se divil, když je všední den deset dopoledne.

Náhle k mé pokladně míří muž. Něco v jeho tváři mě donutí dívat se na něj víc, než na ostatní zákazníky. Neusmívá se, nedává znát žádný projev náklonnosti, kromě přímého pohledu na můj obličej a mnou projede podivně nečekané vzrušení.
,,Dva cheeseburgery, prosím."
Nespouští ze mě oči a já z něj také ne.
Když hledá v peněžence, nenápadně si ho prohlížím. Může mu být tak třicet pět. To je skoro o dvacet let více než je mně.

Cítím, jak mě sleduje, když odpočítávám drobné na vrácení.
Otočím se, ale na stocku nic není, musíme tedy čekat.
Žádní další lidé ve frontě nejsou a tak se rozhodnu připravit si sáček, i když normálně dávám cheeseburgery jen s ubrouskem.
,,Stačí do ruky," ledabyle říká z druhé strany kasy.
Rozpačitě se na něj usměju, zády k němu vyndám ubrousek a pytlík úhledně složím a uklidím zpět.

Nevím, co to mezi námi je, ale on to určitě taky cítí.

Možná, kdyby byl mladší, napsala bych mu na ubrousek své číslo. Ještě nikdy jsem žádnému cizímu klukovi takhle telefon nedala... A zatím to tak zůstane.

Zatímco jsem přemýšlela schovaná v bezpečí u hranolek, protože jsem se bála dívat se na něj, připravil mi Jirka ty dva cheese.
Vzala jsem je ze stocku a spolu s ubrouskem je neznámému cizinci podala.

Měl studené ruce...

Ok, takže jsem to napsala už před 16 dny a ono se to nezveřejnilo!!!! Hlavně, že jsem na to sdílela odkaz... No nic :D Lepší někdy než nikdy.