Povídky a další nápady

.80.60

Pochopíš už konečně, že s tebou nechci chodit? Chápeš to už?

Ano, už chápu. Celý se klepu. Já tě opravdu miluji!

Ne, takhle to nechci. Prosím. Musíš se odmilovat.

Špatně. To ty se musíš zamilovat.

Haha.

...

V tom snu jsme seděli vedle sebe.
Nevím už, jak to přesně bylo. Ale pamatuji si emoce. Velmi velmi silné emoce. Chytila jsem Tě za ruku a Ty ses na mě usmál. Pak jsem Tě objala. V tom objetí se skrývalo tolik energie a lásky... Byla jsem šťastná.
Šťastná, a zamilovaná.

Po probuzení přišel šok. Tohle jsem opravdu nečekala. Jsou sny obrazem podvědomí? Je možné, že tak promlouvá mé nitro? Může to být pravda?

A co to pro mě znamená?
...

Myslím na Tebe každý den. Ono to ani jinak nejde, když si pořád voláme a píšeme.
Včera čtyři a půl hodiny volání. Trošku moc a pořád málo... Chybíš mi. Včera v noci jsem se chtěla schoulit do Tvé náruče, obejmout Tě a nikdy nepustit. Jako na táboře, jen stát, tisknout Tě k sobě a nechat Tě tisknout mě k sobě. Beze slov, jen Ty a já, a vědomím, že tu jsi pro mě a já pro Tebe.
Když ses ptal, co bych zrovna chtěla dělat, neřekla jsem to. Nemohla jsem. Řekla jsem, že bych chtěla spát, nebo hrát. Obojí by byla pravda, nebýt toho, co ve skutečnosti pravdou bylo.
Nemohla jsem to říct, protože v Tobě by pak vzplála další naděje. A já nevím, jestli bych měla dostatek vody na uhašení další takové spoustě.
...
Co se stane, když to zkusím?
Dovolím Ti mě milovat, dovolím Ti nazývat mě svou holkou.
Začnu s Tebou chodit.
Třeba to vyjde.
Budeme šťastní. Aspoň chvíli. Pak, po nějaké době poznáme své slabiny a nedostatky, láska vyprchá a my se v klidu rozejdeme.
Nebo to nevyjde.
Budeme spolu, ale já nebudu mít čas. Nebudeme se vídat.
Nebo si ten čas i najdu, ale nebudu Tě milovat.
Rozejdeme se a Ty budeš nešťastný. Já budu nešťastná, protože už potřetí bys byl mou vinou nešťastný.
A co kdyby to doopravdy vyšlo? Budeme se oba milovat, budeme spolu chodit třeba rok i déle, budeme to moct nazývat vážným vztahem. Budeme spolu cestovat, polemizovat, tancovat, zpívat, žít, vědět, že tenhle svět má smysl! Zažijeme spolu své poprvé a bude to krásné, protože oba budeme cítit naprostou vzájemnou lásku.
Třeba to nikdy neskončí, ale i kdyby ano, pokaždé, když se ohlédneme, budeme vědět, že to byly nejkrásnější časy našeho mládí.
Jsme však na tohle dost dospělí? Dokážeme to?

A co se stane, když Ti nedám šanci?
Budeš navždy můj kamarád, možná ani to ne.
Ty budeš žít svůj život a myslet na mě, jako do teď, pokud tedy mluvíš pravdu, já Ti ale věřím.
Já budu hledat své štěstí jinde.
Najdu ho?
Budu litovat, že jsem nechala běžet někoho, kdo mě miluje i s mými nedostatky? Kdo miluje mé "nedostatky"?
Vzpomenu si na Tebe vůbec?
...
Už ani hodit si mincí nepomůže.
Když je mince ve vzduchu, měla bych tak zjistit, co vlastně chci. Ale jakmile ten kousek mědi letí, mám v hlavě prázdno...