Proměna|Dolan Twins

Probuzení, na které nezapomeneš

„Nepustím tě tam." Oznámí mamka s klidem v hlase.

„Ale mami, musím tam jít, tohle je jedinečná možnost." Zoufalství v mém hlase se nedá přehlédnout. A doufám, že ho nepřehléhl alepsoň taťka.

„Mamka má pravdu Kelsea, je to nebezpečné. Bojíme se o tebe." Tento rozhovor trvá už asi půl hodiny. Ze začátku jsem měla energie tolik, že jsem si myslela, že tenhle slovní boj vyhraju já za každou cenu. Že se budu hádat tak dlouho, dokud rodiče nepoleví, ale mýlila jsem se. Už na to nemám energii. Odcházím z místnosti a zavírám se do svého pokoje. Převleču se do pyžama a zahrabu se pod velkou peřinu. Velké mokré kapky buší na okno. Zase prší. Jako obyčejně v Británii. Nemám ani chuť si vyčistit zuby. Zamyslím se. Naši mi často něco zakazují. Chápu to, je mi 15, ale přece jenom bych nějakou tu osobní svobodu potřebovala. Ach jo..kéž bych byla někým jiným. Tohle je poslední myšlena, která mi proběhne hlavou, než se ponořím do světa snů a fantazie.

Ráno mne probouzí sluneční paprsky. Příjde mi, že jsem spala celou věčnost, ale mé tělo říká pravý opak. Pomalu otevírám oči, ale v mžiku se zarazím. Tohle přece není můj pokoj. Zprudka se vyhoupnu do sedu. Rozhlížím se do všech světových stran. Nepoznávám svou postel, svoje povlečení, svůj psací stůl, svoje poličky, svou skříň, své zrcadlo, svou nástěnku, své knihy na stolku. Sahám si na obličej, brýle nemám a přesto vidím ostře. Všimnu si vlasů na mé hlavě. Tmavě hnědé mírně zvlněné vlasy se vůbec nepodobají mým blonďatým rovným. Jsem v šoku, nevím co si mám myslet. Nevzpomínám si, že bych byla včera večer opilá tak, že by mě někdo dostal do cizího bytu a přebarvil mi vlasy. Vstanu z postele, všimnu si růžového pyžama. Kdo měl drzost mě převléct do takové nechutné barvy? Cupitám k malému zrcadlu vedle skříně a kouknu na jeho odraz. V tu chvíli by se ve mne krve nedořezal. Ze zrcadla na mne kouká úplně cizí člověk. Křičím, pištím, v hlavě mám chaos. Miliony myšlenek, které se objeví a zase zmizí, jako mávnutím kouzelného proutku. Sahám si rukama na obličej, štípu se do tváře, rvu si vlasy, ale ve skutečnosti sahám na cizí obličej, štípu do tváře cizího člověka a rvu cizí vlasy. Do pokoje vtrhne cizí žena. Začne něco křičet, ale já ji nevnímám. Stále řvu. Uvnitř i zvenku. Řvu jak nejvíc umím. Nevnímám okolí. Žena přijde ke mne a trhne se mnou. Stále na mne křičí a já ji stále nevnímám. Když se mnou začne škubat, odpoutám pohled od zrcadla.

„Tohle nejsem já!!!" Můj křik se rozléhá po pokoji. „Tohle nejsem já!!!" opakuju. Vyškubnu se z jejího sevření a padám k zemi. Nechutné hnědé vlasy mi padají do obličeje. Křečovitě chytnu pramen vlasů a vyškubnu ho. Zatínám dlaně v pěst a bouchnu s nimi o zem, mezi prsty se mi proplétají chomáče kaštanových vlasů. Najednou jakoby všechen ten chaos ve mně vybuchl. Všechno se mi rozplyne v hlavě i před očima a upadám do bezedné tmy.

xxxxxxxx

Takže ahoj! Přidávám první část mého nového příběhu s Dolan Twins. Na úvod jenom taková kratičká část :) Doufám, že se najde někdo, kdo to bude číst, protože já se a tenhle příběh strašně těším :D :)

Baruš