Levandula Secret

2. KAPITOLA

Věrka: „Kámo, zítra už vážně musíš přijít. Přemýšlela jsi nad tím, že z toho bude pěkný průser?" Píše mi má nejlepší kamarádka. Ona, můj brácha jsou jediní, kteří ví o mém záškoláctví.

Levandula: „V pondělí se možná ukážu..." Odpovím v klidu.

Věrka: „Si ze mě děláš prdel ne? Jestli nedojdeš, tak si pro tebe osobně dojedu! Učitelé si začínají všímat a to vím od Jany. Její mamky se ptala Evička, jestli neví, co je s tebou. Dej si majzla. Přestává to být sranda!" Po tomto se odhlásila a já po přečtení strnule seděla. Utápěla jsem se ve smutku. Nenáviděla jsem sama sebe. Proč tu pořád tvrdnu?

„Crrrr" Do přítomnosti mě vtáhne telefon.

„Ahoj zlato, copak se děje? Neviděla jsem tě už věky. Moc mi chybí spolusedící!" Moje druhá skvělá kamarádka Klárka. Je super, ale z nějakého nepopsatelného důvodu ji nedokážu říct pravdu.

„Ahoj, no jsem nemocná. Chytla jsem zápal plic." Zalžu. Nelíbí se mi to, ale musím.

„Jej, no já jenom že Eva začíná sondovat, co s tebou je," ztuhnu „nevěří, že jsi nemocná. Prej psala tvojí mamce mail..." Na nic nečekám a vrhám se na noťas. Sakra, snad to mamka neviděla. Nesmí se to nikdy dozvědět. NIKDY!!! Rychle se přihlásím na její mail. Jsem jako v transu. Jeden nový příchozí mail. Uf, neviděla ho. Ani ho nečtu a hned mažu. Do háje, vždyť já jí musím odpovědět, ale jak když nevím, co se v té zprávě psalo. Nějak moc se to komplikuje. Pošlu ji rychlý, výstižný, nic moc prozrazující mail. „Vando si tam?"

Úplně jsem vypnula a zapomněla, že Klárka je pořád na telefonu. „Jo jasně jsem, jenom jsem odběhla. Promiň." Odpověděla jsem, když jsem se vzpamatovala.

„Každopádně tím mailem to nekončí. Eva chce s tvou mamkou mluvit." Kurva co? NE!!!

„Proč?"

„To nevím, ale zítra ji chce volat."

„Jsi zlato, děkuju za info."

„Nemáš zač. Hlavně se v pondělí ukaž! Pá." Nečeká na mou odpověď a pokládá. Musím to vymyslet, jak to udělám s tím telefonátem.

Ráno

„Levandulko, nevíš, kde mám telefon?" Zeptá se mamka zoufale. Je mi jí líto. Vím to, ale nemůžu jí ho dát. Mohla by jí volat Eva a to nechci riskovat. Proto jsem udělala opatření. Telefon jsem jí tajně vzala, vypnula zvuk i vibrace, když si čistila zuby a schovala. Mamka pobíhala po baráku a všude hledala, ale měla to marné. Já jí rádoby pomáhala a prozvonila ji. Konečně to vzdala a šla do práce.

Celý den jsem se třásla, strachovala a stresovala, že se něco posere. Každou minutu jsem kontrolovala emailovou schránku, jestli neodpověděla na " její" mail. Na štěstí nic.

Pocítila jsem úlevu, ale ne úplnou. Pořád to může prasknout.