Just Believe.

Chapter 5

×pátek odpoledne×

,,Ahoj mami" objala jsem ji.
,,Jak bylo ve škole?" zeptala se radostně.
,,No, mám poznámku ale jinak fajn" uhnula jsem očima.
,,Jednou za čas se to stane" prohodila a usmála se.
Úsměv jsem ji oplatila.
,,Budu nahoře" křikla jsem ve spěchu, protože jsem cítila, jak mi v kapse vibruje mobil.
,,Jasný" slyšela jsem z dálky.

Štěpán: Dneska už by jsi s náma ze SS (superstar) šla poznat Prahu?:D

Nikola: Prahu znám moc dobře:P

Nikola: Ale dneska čas mám:))

Štěpán: Oukej, tak buď v 17:30 na té zastávce u vašeho domu:*

Nikola: Taak fajn:DD

Nikola: Těším se:*

Štěpán: Na mě?:*

Nikola: Ty jsi vyčůranej:DD na všechny, až je poznám:)

Štěpán: To byla sranda:DD:)

Nikola: Jdu teď dělat úkoly, tak ahoj:)

Zaklapla jsem mobil a vytáhla učebnici chemie.
'Ne, prostě se neumím učit' nadávala jsem si v hlavě a učebnici naštvaně zavřela. Ještě jsem si vzpomněla, že máme na matiku za úkol počítat nějaký příklady tak jsem začala. Matika je jednoduchá. Jen je potřeba se naučit pravidla a techniku a pak už to jde samo. Jsem třeba úplný opak od Zoe. Ta ke mě na matiku chodí na "doučování". Sice jí toho moc nenaučím, protože vždycky máme úplný záchvaty smíchu, ale něco jo.

Zkontrolovala jsem mobil, jestli mi někdo nenapsal a vytáhla jsem notebook. Nevěděla jsem co si mám pustit. Nakonec jsem se rozhodla pro HG 1 (Hunger Games) a klikla na tlačítko "play". Bylo akorát tolik hodin na to, abych je stihla celé.

Asi po půl hodině jsem cítila jak se mi zavírají oči, tak jsem si nastavila budík na 17.00 abych nezaspala. Zavřela jsem oči a nechala se unášet zvukem Reprodrozdů (Ti, co znají HG vědí:D, pro ty, co neznají, Reprodrozd je pták, který zpívá takovou melodii:DD:)).

"Heej, ospalče, vstávej!"
"Nespi sakra!"

Začal na mě 'řvát' můj rádoby vtipný budík. Dřív jsem se u něj vzdycky smála ale teď mi přijde tak otravnej, že jsem maximálně tak nasraná. Natáhla jsem ruku, budík típla a zavřela notebook, který ležel vedle mě.

Vstala jsem, svlékla se a oblékla si jak už tradicně, upnutý černý legíny a pro tentokrát tílko s kostkovanou košilí. Trochu jsem se nalíčila a pročesala si vlasy. Popadla jsem mobil a seběhla za mamkou do obýváku.

,,Mamko, jdu ven se Štěpánem jo?" řekla jsem vlídně.
,,Jen běž" řekla ,,a kdybys chtěla, klidně tak přespi"
,,Kdyby to šlo.. jsi skvělá" zasmála jsem se a dala ji pusu na rozloučenou.

×××

,,Ahoj Štěpánku" uculila jsem se, když vystoupil z autobusu.
,,Ahoj Tříkolko" řekl s úsměvem a dal mi pusu. Tentokrát na pusu, což jsem nečekala, ale bylo to skvělý.
Podívala jsem se mu do očí a pusu mu vrátila. Zasmál se a promluvil.

,,Jsi strašně krásná" řekl a dal mi ruku na zadek.
,,V kolik kde máme být?" zeptala jsem se a zakručelo mi v břiše.
,,Až v 18.30, to už bude po zkoušení písniček. Já šel první, abych pro tebe mohl dojet.
,,Nezajdeme do KFC?" navrhla jsem, protože jsem fakt měla hlad.
,,No jo ty žroute" řekl a vyrazili jsme.

Pomalu jsem vsunula svojí ruku do té jeho a sledovala reakci. Jemně mi ji stiskl a pokračoval dál v chůzi. Sama pro sebe jsem se usmála a mlčela jsem než jsme došli ke KFC.

,,Prosím 2x B-Smart střední, oba se stripsama a k tomu 2x Colu" poprosila jsem prodavačku, zatímco Štěpán šel zabrat stůl.
,,Tady nebo s sebou?" zeptala se a úsměv mi oplatila.
,,Tady" řekla jsem, vzala si od ní tác se 2ma krabičkama a podala jí peníze.
Vzala jsem ještě 2 Coca Coly a dala je taky na tác. Odešla jsem za Štěpánem ke stolu a podala mu jídlo i pití.

,,Na" podával mi peníze za nás oba.
,,Ne" odmítala jsem to přijmout. ,,Když už, tak jen za sebe" usmála jsem se na něj a vzala si polovinu peněz z jeho ruky. Strčila jsem je do kapsy a pustila se do jídla. Cítila jsem na sobě jeho oči, ale jedla jsem dál.
,,Tak ty musíš mít slušnej hlad" odhadl a oba jsme chytli další nekonečný záchvat smíchu. Se smíchem jsme rychle dojedli, dopili a vypadli odtamtud.

,,Teda ty si mysleli, že jsme blázni" nemohla jsem se zbavit smíchu.
,,Jo, to teda" potvrdil Štěpán. A vesele jsme pokračovali na zastávku. Přišli jsme akorát když přijížděl autobus.

,,Dobrý den" pozdravila jsem a projela jenom čipovou kartičkou.
Štěpán šel hned za mnou a došli jsme až dozadu. Bylo před náma asi 15 minut cesty.
,,Sedni si" pobídl mě, ale já zakroutila hlavou.
Nechápavě na mě kouknul a sednul si tak,že jsem stala před ním. Povídali jsme si o dalších blbostech a najednou autobus prudce zastavil a já jaksi spadla na Štěpána. Naštěstí mě zachytil, ale skončil obličejem v mém hrudníku. Cítila jsem, jak se mu napíná obličej od smíchu.

~~~~~
Ahoj zlatíčka, tak tady máte další část:) vím, trochu mi to trvalo, ale nejdřív jsem měla zákaz mobilu a potom nebyla nálada. Tak aspoň dodatečně❤

Mimochodem děláte si srandu? Už mám přes 500 views, přes 70 votes a 30 komentářů? Děkuju, děkuju❤❤

A ještě něco.. moc prosím, podávejte se na profil téhle úžasné slečny mousie1212 protože píše skvěle❤

-Original❤