Just Believe.

Chapter 2

,,Mám 2 lístky na superstar! Pro tebe a Zoe." řekla pomalu a ve tváři měla pořád stejně nadšený výraz.
,,Děláš si srandu?! Děkuju!" začala jsem ji objímat a radostí málem skákala až do stropu.
,,Mimochodem, je to už na tuhle neděli, 2. finále." dodala ještě.

Nikola: Hej Zo! Hádej co mám!!!❤❤
Zoe: Co?
Nikola: Pro nás 2 mám lístky na Superstar!!!
Zoe: Tak tenhle vtip se ti nepovedl.
Nikola: To není vtip Zo!

*odesláno*

Práskla jsem s mobilem a naštvaně koukala do zdi. Hned na to samozřejmě přišla máma a viděla můj výraz.
,,Co se děje zlato?"
,,Zoe se naštvala, protože si myslí že to je vtip.." odvrátila jsem oči a začala si číst knížku aby mamka odešla, protože jsem na ní najednou neměla náladu. Jak jsem očekávala tak se stalo, viděla jak ji ignoruju a odešla.
Otočila jsem oči v sloup a vzpomněla si, že v pondělí píšem ze zemáku. Otevřela jsem sešit a začala si pročítat nudný řádky. Jo, sice je pátek, ale o víkendu se k učení nedostanu a v neděli už vůbec ne když pojedu na Superstar.
Moc času jsem tomu učení teda nevěnovala, protože jsem šla pomoct mamce s vařením. Asi hodinu jsme vařily a když jsem otevřela mobil, měla jsem tam asi 50 zpráv od Štěpána.

Štěpán: Nechceš mi třeba začít odepisovat tříkolko?:(
Nikola: No joo no
Nikola: Se nezblázni:*
Štěpán: :* ?
Nikola: Moc vážně to neber:D
Štěpán: Škoda:(
Nikola: Jo mimochodem, víš co je to Superstar?:)
Štěpán: Něco mi to říká:D proč?:)
Nikola: V neděli tam budu, takže se koukej koukat a třeba mě zahlídneš:D
Štěpán: Dobře:D a komu fandíš?
Nikola: K čemu ti to je?:D ale dobře.. nejvíc asi Štěpánovi a hned po něm Emmě a i Palovi no.. jenom mi Pavol přijde takovej uzavřenej:/
Štěpán: Tak to jo:) budu tě v tý televizi hledat:D

NEDĚLE
Se Zoe už jsem to vyřešila a zrovna teď strašně zmatkuju. Jsou 4 odpoledne a já už se chystám vysprchovat, namalovat a tak.. připadám si fakt jako blázen.

*cink*
Štěpán: Niky?
Rychle jsem odběhla z koupelny k telefonu kterej byl připojenej na nabíječce.
Nikola: Ano?:)
Štěpán: Můžeš mi prosím večer držet palce? Mám něco moc důležitýho a jsem nervózní:(
Nikola: Jasný:) a hledej mě pak v tý televizi:D
Štěpán: Díky:) joo budu:D

Vypnula jsem telefon a přešla zpátky do koupelny. Vysušila si vlasy a udělala si jednoduchý hezký drdol. Rychle si vyčistila pleť a v tu chvíli někdo zazvonil.
,,No skvělý!" zaklela jsem, protože jsem nestíhala. A přitom to byla jenom debilní pošťačka. Převzala jsem od ní balík a falešně se na ní usmála.
Zase jsem jak magor šla ty schody, abych se lehce namalovala a oblékla si nějaký slušnější oblečení.

-cink-

,,Právě včas" zasmála jsem se a otevřela dveře.
,,O můj bože" dostala jsem ze sebe s otevřenou pusou.
,,Co je? Zíráš na mě jako na magora" řekla Zoe a dostala skoro záchvat smíchu.
,,Strašně ti to sluší" uculila jsem se.
,,Ale jdi" řekla skromně a objala mě.

Naškrábala jsem ještě vzkaz mamce, že se vrátím tak kolem půlnoci a zamkla za sebou vchodový dveře.
Vyrazily jsme k nejbližší autobusový zastávce. Naštěstí jsme od budovy kde je Superstar asi 2 km, takže to máme autobusem 5 minut.
Zvolily jsme dřívější autobus, protože jsme tušily, že bude Praha zacpaná. A taky že byla.

,,Konečně jsme tady!" zavýskla si Zo a já se k ní přidala. Dostaly jsme se do haly, kde jsme daly lístky a pokračovaly dál. Trochu jsme zabloudily a dostaly jsme se do zákulisí kam se nesmí. Zahlídla jsem Emmu a spadla mi čelist.

,,Pa-panebože" vykoktala jsem. Zoe mě popadla za rameno a odvlekla zpátky do haly.
,,Panebože co? Tam jsme vůbec neměly být! Říkala jsem, že jdeme špatně"
,,Emma je strašně nádherná" vyklopila jsem.

Odešly jsme (tentokrát už správně) pod pódio, kde jsme ještě půl hodiny čekaly na začátek.

×××

,,To bylo boží" řekly jsme společně po skončení přímého přenosu.
Šly jsme ještě po přenosu za finalistama a nechaly si od nich podepsat sešity. Byla už skoro půlnoc tak jsem mamce napsala, že se to protáhlo a přijdu do jedný. Obratem mi odepsala, že mě uvolní ze školy a ať si to užiju.

,,Hele jdu ještě na záchod" řekla Zoe když už jsme tam byly s finalistama skoro samy.
,,Jasný" řekla jsem a pomalu se vydala směrem ke dveřím.

Někdo mi sáhl na rameno a já se udiveně otočila.
,,Ahoj Tříkolko" řekl s úsměvem Štěpán a já zůstala s otevřenou pusou stát na místě. Chtěla jsem se ho zeptat, co to má být, ale to už ho Pavol odtáhl pryč.

~~~~~
Ahojte!❤ dneska jsem si docela mákla, část má asi 750 slov!:D
Mimochodem, děkuju moc za všechny votes a komentáře u předchozího dílu:)

Co myslíte, že se stane dál? Klidně tipujte do komentáře:)
Dobrou noc a prežijte pondělí :DD

-Vaše Original❤(tak se budu podepisovat:) )