Synové a dcery zavátých časů

3 - Nezbytné utrpení

Ve spěchu se chlapec prodíral hustým podrostem. Vysoké traviny jej šlehaly do stehen, jehličí v opadu na zemi se mu bolestivě zařezávalo do nohou. Křik ptáků se mu rozléhal nad hlavou. Kdyby měl luk a šípy, mohl snad nějakého ulovit a odůvodnit tím své vzdálení od tlupy. Místo toho pátral po drobných zvířatech čtyřnohých, snad nějaká nolma by před něj mohla vyběhnout ve snaze najít potravu pro své mladé.
Putoval s nastraženýma ušima dál, leč nezaslechl její charakteristické pískání ni nespatřil její hnědý kožíšek. Jediné možné predivo, co se nacházelo kolem, byli všudypřítomní heliši. Mohl jich sice slušné množství nasbírat, ale sběr helišů byla práce pro skoro muže, jako byl on, nepatřičné. Vždyť to byla práce malých dětí a žen!
Po dlouhé době, kdy Bezkřídlý žlutý pták přeletěl značnou část oblohy, dorazil hoch bez úlovku na loviště svého kmene.
Statnému Sernovi, asi nejsilnějšímu muži ve kmeni, podařilo složit k zemi mladého palaxe. Zvíře, jehož břicho již bylo rozpáráno oštěpy a šípy se, přitisknuté k zemi za své malé paroží, které už nikdy nedoroste obří velikosti až čtyř metrů, ještě marně pokoušelo zachránit se, kopalo kopyty ve vzduchu, ale jakákoliv snaha byla marná.
Poté, co se zvíře unavilo, opatrně k němu přišel náčelník kmene, Krau, kteůrý byl často častován přídomkem Moudrý.
"Děkujeme ti, palaxi, za tvé tělo, a za potravu, jež nám pomůže přežít další dny," pohladil palaxe po boku jeho hlavy a vytáhl z opasku velkou bílou dýku.
Chlapec s nadšením sledoval onen jím tolik obdivovaný předmět. Dýka se zablýskla ve slunečním světle a poté rychlým pohybem proťala palaxovo hrdlo. Zvíře sebou ještě párkrát škublo, rudá krev obarvila bílý sníh do oranžova. Palax po chvíli zůstal nehybně ležet.
Kmen přežije další týden.