WARNING!!! PROSÍM PŘEČTĚTE SI TOTO!!!
TATO KAPITOLA JE VELMI DLOUHÁ!!!!!!! MÁ 1659 SLOV!!!
Tak to prosím oceňte... Psala jsem to celý den.. Doufám že se vám tato kapitola bude líbit... Omlouvám se za chyby... Tak zase příště :))
V tom mi něco proletělo nad hlavou.
Byl to nějaký skřítek. Měl velký baňatý nos a velké nohy. .Dlouhé tmavé vlas mu padaly do černých očí a jeho obrovská pusa se škodolibě smála.
"To je Protiva!! " zakřičel nějaký kluk z Havraspáru. Skřítek teda... Protiva mu ale nevěnoval pozornost. " Tak kampak prvňáčci kampak? Na snídaničku ? Ale co když jí zmeškáte? " udělal naoko smutný obličej a začal se kdákavě smát.
Zničehonic držel v ruce odpadkový koš a sypal na nás jeho obsah. " Nech toho Protivo!!! " řval na něj Philip. "Ale, ale.. Tak panáček si bude vyskakovat jo? Ha ha ha " Smál se dál. Luskl prsty a v ruce měl konev s vodou.
" Zdá se mi, že máte nějaký suchý humor.. Tak já vám pomůžu!! Řekl potichu.
Začal na nás lít vodu. V momentu kdy na mě dopadla první kapka vody, jsem se rozběhl. Ostatní kluci se rozběhli taky, když viděli, že utíkám.
Protiva byl, ale rychlejší. Pořád na nás lil vodu. Běžel jsem ke kabinetu profesorky Mc. Gonagallové. Už tam skoro budu.
Už jsem byl u dveří. Začal jsem ťukat na dveře. Naštěstí ještě neodešla na snídani . Profesorka otevřela dveře a podívala se na nás jak jsme promočený. Potom se udiveně koukla nahoru. Najednou ji všechno došlo.
"PROTIVO!!! PŘESETAŇ LÍT NA NAŠE ŽÁKY VODU!!! " řvala na něj.
Protiva se začal smát.
"Mám zavolat krvavého barona? " zeptala se už klidně. " To by si chtěl?"
"Noo taaak... Páni profesorko... Vždyť my si jen tak hrajeme... " vysvětloval a přitom měl na tváři škodolibý úšklebek.
Něco bílého až průsvitného začalo prostupovat zdí. Byli to duchové.
" Protivo.. Okamžitě odejdi a nech žáky napokoji.. " šeptá jeden z duchů.
" Oio.... Ano pane Barone.... Jistě pane Barone... Jak si přejete vaše krvavosti... Už je nechám na pokoji.. Na mou duši... " říkal kajícně Protiva a odletěl pryč.
"Děkuji krvavý Barone, že jste odehnal Protivu... " řekla Mc. Gonagallová.
"Nemáte zač " řekl prostě a odletěl. Byl jsem promočený skrz na skrz a začínala mi být zima. Začali mi drkotat zuby. Koukl jsem ns ostatní. Byli na tom podobně jako já.
"P- paní profesorko... N-neznáte.. N-n-nějaké s-ušíc-cí kouzlo?" zeptal se Erik.
"Oh... Jistě.. Hned to bude.." Mávla hůlkou, něco zamumlala a najednou jsme byli suchý. "Pojďme radši na snídani... Děkujeme paní profesorko.. " řekl jsem a odešel.
•••
Po snídani jsme si šli do Nebelvírské věže pro tašky s učením a vyrazili na hodinu. Hodinu jsme měli v učebně ve čtvrtém poschodí. Cestou se k nám přidali další studenti z Mrzimoru a Nebelvíru.
Když jsme byli u třídy tak jsem otevřel dveře. Když jsem otevřel dveře tak všichni udělali hlasité " Oooo...." To vůbec nevypadalo jako třída. Vstoupil jsem dovnitř. Všude byly stromy a nad náma modrá obloha. Lavice tam nebyly místo toho tam byli jenom bílé křesla , která vypadala velice pohodlně.
ČTEŠ
• Život Remuse Lupina •
Fanfic"Doslechl jsem se... " odmlčel se "...,že prý s námi jede do Bradavic vlkodlak!"
