Smrt

183 17 1
                                    

Už několik hodin jsem se snažil přijít nakloub smrti. Mám s ní bojovat, když ji nedokážu porazit? Mám hrát její temnou hru, když vím že vítězné karty v ruce drží ona? Chtěl jsem se vrátit zpět do života za Eem, ale nemohl jsem přijít na to, jak. Když už jsem za zády cítil ledový chlad smrti, někdo zašeptal do tmy: ,,Jdi za světlem."

Scéna se změnila místo tmy jsem se ocitl doma. Stál jsem uprostřed pokoje. Za okny zářilo slunce, vypadalo jako pravé. ,, Um..," rychle jsem se otočil a spatřil v posteli svou nemocnou sestru. Co tady dělá? Napadlo mě. ,,Oniichan zabij mě,"usmála se. Totálně mě to vyděsilo. Moje sestra přece nemůže mluvit. ,, Zabij mě," zopakovala tu větu, která prošla mým srdcem jako máslem. ,,Prosím," dodala ještě a usmála se ještě víc. Zvedla svoje malé ručky, na kterých byly samé puchýře, stáhla si výstřih trika níž a zaklonila hlavu. Odhalil se mi její spálený krk. Vypadala tak křehce, tak slabě, tak... mrtvě. A pak sem ucítil v ruce kov. Byl to nůž. Došel jsem k sestřině posteli a díval se na ní. Já ji nedokážu zabít, nedokážu. ,,Jdi za světlem," vzpoměl jsem si. Ale co to má znamenat? To světlo venku? To těžko. BYl jsem zmatený a zoufalý. Co mám dělat? Málem jsem se před ní rozbrečel. Ne, nemůžu brečet, ona potřebuje někoho silného, někoho, kdo jí pomůže. Podíval jsem se jí do očí. Byly plné bolesti, ale taky očekávání. Očekávání, že přijde něco nového, něco polehčujícího, něco co by ji zbavilo jejího břemene, že přijde smrt. V té smrti jsem spatřil světlo a taky jistotu a klid. Usmál jsem se na svoji milovanou sestru, zvedl nůž a zbavil ji toho všeho. Odměnou mi byl její vděčný úsměv.

Mezitím Tokyo 9.1. 2016 19: 36  

Se strachem stáli u její postele a střídavě se dívali na její (prvně) klidnou tvář a na přístroj, který ukazoval jají slabý puls. Přišli už o syna, který se ztratil při havárii autobusu na jeho školním výletě a teď přihlíží, jak jejich druhé dítě leží v komatu. Byla to desetiletá holčička s neznámou nevyléčitelnou nemocí. Nemocniční hodiny ukázaly přesně 22:22 , když se v pokoji rozlehlo hlasité pííííííííííííííííí.

Taaak tady je pro vás další kapitola, doufám, že se líbila :3 Jestli jste nepochopili tu druhou část, tak to byli rodiče naší hlavní postavy, ale vy jste všichni nejchytřejší, takže jste na to určitě přišli sami <3 Jinak, na Ea si budete muset počkat do další kapitoly.

Vaše Shi <3                                                







Gave you my life cz ( yaoi )Kde žijí příběhy. Začni objevovat