Nalitá Generace Zázraků?

Nalitá Generace Zázraků (KnB Parody)

Protože předchozí povídka měla podle mě docela úspěch, rozhodla jsem se napsat další takovou parodii. Snad se bude líbit. Aye!

*****

Ahoj, lidičky. Jmenuji se Ruuna. Dnes vám povím jeden příběh, který se udál 9. října-

„Ruunacchi! Co se to tu stalo... hrozně mě bolí hlava..."

Ach jo... „Nepřerušuj moje vyprávění idiote!!" Omlouvám se, počkejte chvilinku.

„Ittai!!!"

Dobře, pokračujeme. Kde jsem to skončila?                                                                                                                Ten den, kdy se to stalo byl velmi důležitý a náš 'Absolutní kretén' ho plánoval hrozně dlouho. Kdyby nebylo jedné mladé dívky (Ano myslíte si správně) jménem Kise- Počkat, on je vlastně kluk, že? No, chová se jak holka, tak je to fuk. No prostě kdyby našeho 'Pana Absolutního' nepostrčil, nikdy by se nic nestalo. Občas přemýšlím, jestli by to tak nebylo lepší. Proč? No uvidíte sami. Začnu tím, proč se tato zvláštní událost stal-

„Jaká událost, Ruunacchi, ssu?"

Bože...

„Ne! Nech mě!! Ruunacchi!! Polož TEN NŮŽ!!"

*****

Vše začalo jednoho nudného dne ve škole. S hlavou na lavici jsem musela poslouchat učitele, který žvatlal něco, čemu vůbec nerozumím a asi nikdy rozumět nebudu. Z mého důležitého přemýšlení jestli je více 'HOT' můj přítel Akashi Seijurou nebo naprosto boží Sebastian z Kuroshitsuji a nebo jestli je oba nezastíní Ren z Uta no prince-sama. Nějak jsem se nemohla dobrat odpovědi, i když jsem nad tím přemýšlela už půlku vyučovací hodiny. No, z tohoto přemýšlení mě vytrhl papírek, který mi přistál na lavici. Nejprve jsem si ho nevšimla, ale Akashi sedící vedle mě, mě upozornil bodnutím nůžkama do mojí nádherné, sametově hebké pokožky.

„Ittai..." sykla jsem a rozbalila papír. Povzdechla jsem si nad svým Yandere bishíkem a začala číst.

Po škole přijď do tělocvičny. Bude zamčeno, proto zaklepej třikrát za sebou a oni ti otevřou. Nikomu o tom neříkej. A ty věci o kterých jsi přemýšlela, okamžitě zapomeň a začni rychle myslet na něco jiného nebo budeš mít co dělat s malým problémem.                                                                       Seijurou

P.S.: Jizvy nejdou zakrýt Make-upem

Ignorovala jsem tu výhružku na konci (Přece by mi nic neudělal), pak zlehka kývla a dál řešila to velmi těžké dilema.

*****

Po škole, kdy jsem se konečně dobrala odpovědi a to té, že to není možné vyřešit, jsem zamířila do tělocvičny. Dveře byly skutečně zamčené a tak jsem začala přemýšlet kolikrát, že jsem měla zaklepat. Dvakrát? Třikrát? Nakonec jsem zvolila poslední možnost a naštěstí byla správná. Vevnitř byla celá Generace i se svými přítelkyněmi. Jen Midorima, protože byl až moc velká Tsundere nikoho neměl.

„Protože přišel poslední můžeme začít." řekl velmi vážným hlasem Akashi, „Tématem je Murasakibarova oslava narozenin."

Začala jsem se chechtat. Kvůli tomuhle tolik tajností? Úsměv mi zmrzl na rtech, když mi kolem obličeje proletěli zářivě červené nůžky.