Dopisy nikam

4. Pitomci

Ten den, kdy mi přišel dopis z Londýna jsem skákala nadšením po celém domě. Mamka, která tou dobou vařila večeři musela být nejspíš pěkně vyděšená. ,,Maisie? Děje se něco, o čem bych měla vědět?" zeptala se a namířila na mě vařečku špinavou od omáčky na špagety. ,,Hm...ne?" zaváhala jsem. ,,Jsi si jistá? Takhle divně jsi se dlouho nechovala." Povzdychla jsem si a ukázala jí stále ještě zalepenou obálku. ,,Co je to?" ,,Dopis." Mamka zkřivila obočí a zakroutila hlavou. ,,Když umřel Ryan, začala jsem posílat dopisy na adresu do Londýna. Je to pro mě jako deníček," přiznala jsem a sklopila pohled k zemi. ,,To je skvělé, Maisie! Už jsem se začínala divit, kam se pořád ztrácí všechny známky," zasmála se a utřela si ruce do zástěry, aby si mohla prohlédnout obálku. ,,Tohle je první dopis, který mi přišel. Ani nevím, kdo to je," usmála jsem se. ,,Ať je to kdokoliv, je to kluk. Takhle příšerně žádné děvče nepíše," zasmála se a já musela souhlasit. Otevřela jsem obálku a přečetla dopis. 

Když jsem dopis přečetla, vyhrkly mi slzy do očí. ,,Co píše? Jak se jmenuje? No tak, povídej!" křičela Arya. ,,Jméno nenapsal, ale vypadá moc mile a mám tě pozdravovat," přetlumočila jsem. ,,To je krásné. Nejspíš romantik," usoudila moje kamarádka a svalila se na gauč. 

Pak se všechno opět zvrtlo a i když jsem už dál dopisy psát nechtěla, neměla jsem na vybranou. Jediný člověk, kterému jsem se mohla svěřovat zase zmizel z mého života a tak jsem se opět spolehla na tajemnou osobu ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Kdyby si s sebou Arya aspoň vzala toho blbého psa. Nesnáším psi. Slintají, smrdí a všechno rozkoušou. Jenže mi netrvalo ani týden, než jsem se do Jaimeho zamilovala a po pár dalších dnech už se mnou spal v posteli. To zapříčinilo to, že jsem smrděla jako štěně a moje vlasy byly věčně zalepené od zvířecích slin.

Když jsem se vypsala v dalším dopise, trvalo jen neskutečné dva dny, než přišla odpověď. Odpověď, která obsahovala jméno. Osoba, která dostávala moje dopisy byl opravdu kluk. Kluk jménem Niall. Zavolala jsem Arye a všechno jí vyklopila. ,,Niall? To je divný jméno. Beztak si ho vymyslel," poznamenala nedůvěřivě. ,,Proč by to dělal?" zeptala jsem se. ,,Už jsem si to našla na internetu. Je to jméno irského původu a znamená šampión." ,,Super. Tak tomu svému šampiónovi napiš, ať ti pošle fotku. Moc by mě zajímalo, jak může vypadat někdo, kdo má tak divné jméno." ,,Nebuď zlá. Třeba je to hezký kluk v našem věku s krásnýma očima," tvrdila jsem. ,,Jo, jasně. A nebo je to šedesátiletý dědoušek bez zubů s očima, ve kterých je šedý zákal." ,,Ha ha. Ty prostě nemůžeš být pozitivní," smála jsem se. ,,Můžu, ale nemyslím, že bys měla takové štěstí. Promiň, Mais, musím jít. Máme trénink," řekla Arya a zavěsila. 

Napsala jsem Niall do vyhledávače a zdálo se, že jediné, co mohl strýček Google najít, byl kdosi se jménem Niall Horan. Samozřejmě nežiji na konci světa a vím, že One Direction je velmi známá skupina, ale nikdy mě nezajímalo, jak se který z těch šesti kluků jmenuje. Nebo z pěti? Každopádně mi bylo jasné, že ten modrooký blonďák vypadající na patnáct let, nemůže být ten samý Niall, co mi píše dopisy. Tak naivní nejsem.

Milý Nialle, moc se mi líbí tvoje jméno, i když Arya na to má jiný názor. Možná bys ji už neměl pozdravovat. Asi jsem to s jejím odstěhováním trochu přehnala. Je sice stovky mil daleko, ale často si voláme, takže si pořád můžeme dost povídat. Už ani Jaime mě tak moc neštve. Tedy pořád je to otravné štěně, ale když člověk přejde to, jak umí být příšerný, je vlastně celkem roztomilý. Arya chtěla, abys mi poslal fotku, ale vzhledem k tomu, že já ti svoji posílat nechci, nedělej to ani ty. Ona se s tím vyrovná. Vlastně teď ani nevím, co bych ti měla psát, každopádně s tvými přáteli musí být ohromná zábava. Můj život oproti tomu tvému vypadá jako pěkná nuda, i když jsi mi napsal jen jednu historku. Moje mamka je moc ráda, že jsem si našla někoho, s kým si můžu povídat, i když je to jen pár řádků týdně. Naopak táta k tomu byl docela skeptický, měl strach, že můžeš být blázen. Ujistila jsem ho, že nejsi, i když to ještě nemůžu dost dobře vědět. Doufám, že jsem tě neurazila. S pozdravem, Maisie.