Dopisy nikam

5. Spousta křiku

Nejdřív bych se chtěla všem omluvit za tu dlouhou odmlku, ale jsem ve čtvrťáku na gymplu, tak mě teď trochu trápí maturitní zkoušky :) Každopádně jsem mistr prokrastinace, takže když se mám učit, najdu tisíc lepších věcí, kterými bych to učení mohla alespoň o kousek odložit :D Takže se po několika měsících opět hlásím s novou kapitolou :*

  🍍 🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍    

Uběhly další 3 týdny, vyměnily jsme si další 4 sady dopisů a najednou mi to začalo být málo. S každým dalším přečteným řádkem mi připadalo, že Nialla potřebuji poznat víc. Že chci znát víc než jeho vtipné historky, jména jeho kamarádů a jeho neuvěřitelně křečovitý rukopis. Chtěla jsem vědět jakou má barvu očí, jak se usmívá, jak hluboký má hlas a jestli jsou jeho vlasy opravdu tak jemné, jak mi je popisoval.  Začínala jsem bláznit. Seděla jsem u stolu, cvakala propiskou a mezi zuby žvýkala nehet na levém palci. 

Nejmilejší Nialle, jak se máš?

Propiska letěla do kouta a já nevěřícně kroutila hlavou. Jindy mi jde psát samo, ale teď? Vždyť o nic nejde. Chci ho jen poprosit o fotku. V nejhorším odmítne, no a co? Promnula jsem si prsty spánky a zastrčila si vlasy zpět za uši. 

Ahoj Nialle, nechci tě vyděsit, ale asi se ve mně něco změnilo. Nejde o nic zásadního, jen mi naše dopisování nějak přestává stačit. Jestli odmítneš, pochopím to. Jen mi prosím nepřestávej psát. O tvoje dopisy přijít nemůžu. Jde o to, že bych strašně moc chtěla vědět jak vypadáš. Ničí mě myšlenka na to, že v mých představách vypadáš úplně jinak než ve skutečnosti. Moc si přeji vědět o tobě všechno a tohle je podle mého názoru to nejdůležitější. Abych nepsala jen o tom, Jaime, ten pitomý roztomilý pes, mi sežral ponožku. Ne, že by mi na té ponožce záleželo, spíš mám šílený strach, že se něco stane tomu štěněti. Mamka ale říká, že to bude v pohodě. Arya měla taneční vystoupení a vážně to tam rozbalila. Jestli se někdy uvidíme, pustím ti video, budeš žasnout. To je asi všechno, půjdu si už lehnout. Dobrou noc, Nialle. Nad tou fotkou prosím popřemýšlej. S pozdravem, Maisie.

Vlastně jsem ve finále byla s výsledkem docela spokojená. Netlačila jsem na něj, ale donutí ho to přemýšlet. Snad. Pokud ne, no, na tom už teď nezáleží.

Hned další ráno jsem dopis odnesla do schránky a pak už nezbylo nic, než necelý týden čekat na odpověď. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu adresáta

,,Chce moji fotku," hlesl jsem nešťastně a vykopl nohy na stůl. ,,No a?" zeptal se Liam a otočil hlavu tak, aby viděl současně na mě i na fotbal v televizi. ,,Jak jako no a? Vždyť pak bude všechno v háji. Přestane si se mnou psát, protože ji to vyděsí." ,,Proč by ji to mělo vyděsit? Jsi zpěvák, ne nájemný vrah," smál se Liam. ,,V podstatě jí ani nemusíš nic posílat. Stačí, když jí napíšeš celé jméno. Na internetu je fotek habaděj. Špatných i trochu lepších." ,,Haha, díky moc. Jsi fakt kámoš," zamručel jsem a otočil se k němu zády. ,,Ale jdi ty. Myslím, že podle toho, co jsi nám o Maisie řekl, bude zrovna jí to, že jsi z One Direction úplně jedno," mrkl na mě a já se usmál. Položil mi ruku na rameno a řekl:,,Vyfotím tě, chceš?"

,,Proboha! Tvař se trochu normálně!" ,,Tvářím se normálně!" ,,Ne, netváříš. Šklebíš se jako tenkrát, když jsi Harrymu vlezl na záchod ve chvíli, kdy se vyprazdňoval," smál se Liam. ,,Tím, že mi to připomeneš, mě nedonutíš tvářit se normálně!" rozčílil jsem se a rozhodil rukama. ,,Co kdybys prostě použil nějakou nedávno vyfocenou profesionální fotku?" ,,Ne, musí to být fotka jenom pro ni. Z internetu umí fotku stáhnout každej vůl. Já chci, aby věděla, že jsem to doopravdy já," sdělil jsem mu a on chápavě přikývl.