Dopisy nikam

3. Adresa odesílatele

Přišel nový rok. Tehdy jsem si myslela, že ten rok nebude stát za nic. Myslela jsem, že mě bolest ze ztráty Ryana nikdy nepřejde. Moje dopisy směřující do Londýna získaly zcela nový smysl. Už jsem adresáta neotravovala depresivními vzkazy o tom, jak moc zle mi je a jak moc si přeji, aby to všechno skončilo. Ne, nic takového jsem nepsala. Adresát mých dopisů se teď mohl usmívat nad tím, jaké blbosti jsem na papíře popisovala a už ho nemuselo trápit, že mu píše holka se sklony k sebevraždě. Pokud ho to vůbec kdy trápilo.

Do mé třídy přišla nová spolužačka. Arya Downerová. Drobná zelenooká zrzka s pihami po celém obličeji. Přistěhovala se z malého městečka Elyria v Nebrasce. A protože neměla žádné kamarády, se kterými by mohla trávit svůj čas, světe div se, skamarádila se se mnou. Ten rok začal skvěle. Škola mi vycházela, poprvé od základní školy jsem měla kamarádku, rodiče si mě všímali mnohem víc a dopisy mě najednou začínaly zajímat méně a méně. 

Milý příteli, začala jsem ti psát, protože jsem měla pocit, že mě nikdo na světě nechápe. Myslela jsem, že tyhle dopisy jsou jediná věc, která by mi mohla pomoci k tomu, abych se zase cítila líp. Jenže teď, když mám Aryu a rodiče mi věnují každou volnou chvíli, už asi není nutné, abych dopisy dál posílala. Přesto si myslím, že ti něco dlužím, takže bych ti ráda oplatila tvoje služby a napíšu ti svoji adresu. Můžeš mi napsat kdykoliv, když se budeš cítit sám nebo mi můžeš napsat jen to, jak moc tě moje dopisy otravovaly. Nebo nemusíš psát vůbec. Každopádně moc děkuji za to, že jsi mi věnoval svůj čas. S pozdravem, Maisie Orrová.

Maisie Orrová, 1829 Marine Pkwy, Brooklyn, NY 11234, USA 

Tou dobou už o všem věděla i Arya, která mi poradila, ať do Londýna svoji adresu pošlu. Zdálo se jí to správné a já s ní souhlasila. Doufala jsem jen, že moje adresa nepadne do nesprávných rukou.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu adresáta

,,Jo, sakra, jo! Napsala ji! Harry, napsala mi adresu!" zařval jsem a Harry se s trhnutím probudil ze zimního spánku. Nevím jak se mu to povedlo, ale usnul na mém gauči už včera večer, teď bylo 5 odpoledne dalšího dne a nebýt mého křiku, ještě by sladce chrupal. ,,Hm, to se máš," zabručel a zahrabal se zpět pod deku. ,,Víš, co to znamená? Konečně se toho o ní můžu dozvědět mnohem víc." Nadšeně jsem pobíhal po době a hledal čistý papír a píšící tužku. ,,Gratuluji," zamumlal Harry a otočil se ke mně zády. ,,Víš ty co? Možná by ses měl přesunout k sobě domů. Večer se hraje fotbal a já bych si rád sedl na vlastní pohovku," oznámil jsem mu. ,,Přece mě nemůžeš jen tak vyhodit," zaskuhral a podíval se na mě psím pohledem. ,,Technicky vzato můžu. A taky to udělám. Zvedni svůj zadek a jdi. Třeba za Liamem, myslím že dneska má hlídat děti stejně on." Harry vyplázl jazyk, obul si boty a nasupeně odpochodoval z mého domova. 

Milá Maisie, teď si zahraji na záhadného zase já. Tvoje dopisy se mi moc líbily a je škoda, že už dál nechceš psát. Na druhou stranu jsem moc rád, že už je ti lépe a že máš i jiné lidi, kterým můžeš vylévat své srdíčko. Moc si vážím toho, že jsi psala zrovna mě, i když mi vrtá hlavou, jak jsi tuhle adresu našla. Možná, kdybys chtěla, bychom mohli ve psaní pokračovat a časem bych ti mohl říct něco i já o sobě a svém životě. Určitě by ses nenudila. Každopádně, pokud se rozhodneš dál nepsat, přeji ti, aby tvůj život už nikdy nebyl tak smutný a abys už byla jen šťastná. Pozdravuj ode mě Aryu, zřejmě to bude skvělá holka. S pozdravem, tvůj přítel.

S výsledkem jsem byl spokojen. Můj rukopis se sice nezlepšil, ale rozhodně se mi podařilo zredukovat gramatické chyby na minimum. Mamka by na mě byla pyšná. Olízl jsem obálku a známku a hodil dopis do červené schránky před domem. Celou dobu moji tvář neopustil spokojený úšklebek.

Další dny byly hektické. Jedno interview střídalo druhé, každý večer koncert a než jsem se nadál, uběhl týden a my se přesunuli na Evropský kontinent. Považujte mě za geniální osobu, protože jsem si stihl přesměrovat veškerou poštu z domu v Londýně na naši aktuální. Nevím jak, ale fungovalo to. Takže když mi přišla obálka s adresou napsanou velmi známým rukopisem, zapříčinila široký úsměv na mé tváři po zbytek večera. 

Když jsem před spaním dopis otevřel a přečetl ho, úsměv mi na tváři ztuhl.

Milý příteli, zdá se, že tvoje služby budou opět potřeba. Arya měla taneční vystoupení a všimli si jí lidé z taneční akademie ve Washingtonu. VE WASHINGTONU! Rozumíš tomu? Je mi do breku. Tak dlouho mi trvalo najít kamarádku a když se to konečně podařilo, naše přátelství nestihlo vydržet ani dva měsíce? Arya mi tu nechala jejího psa. Řekla, že bude bydlet na internátě a rodiče se o něj nechtějí starat. Je to krásné štěně zlatého retrívra se jménem Jaime, ale copak mi může vynahradit kamarádku? Doufám, že se nebudeš zlobit, když tvoji dopisovou komunikaci s tebou zase o trošku protáhnu. S pozdravem, Maisie.

Hned jakmile jsem dočetl, vyhrabal jsem se z pod peřiny a rozsvítil lampičku na stole. Stihl jsem si pořídit blok a pero, takže jsem nemusel hledat papír po celém hotelu. Promnul jsem si oči a začal psát: 

Milá Maisie, je mi to moc líto, ale tak to prostě chodí. Lidé nejsou stálí, o tom jsem se přesvědčil už mockrát. Zkusím tě rozveselit jestli chceš. Dnešek byl pro mě prostě šílený. Mám 4 nejlepší přátele a abych byl upřímný, nejsou to zrovna nejlépe vychovaní kluci. Jeden z nich mě vzbudil dnes ráno v sedm s tím, že se ztratil můj kamarád Harry. Vyletěl jsem z postele a ještě v pyžamu jsme ve čtyřech začali prohledávat hotel. Kvůli Harrymu jsem dokonce vynechal i oběd a to se mi moc často nestává. Já totiž odjakživa miluji jídlo. Každopádně, hledali jsme ho celičký den, až si ve čtyři hodiny odpoledne prostě přikráčel do pokoje a zmateně se díval na naše unavené a vyděšené obličeje. Když jsme mu řekli, kde byl, že už jsme málem zavolali policii, jen pokrčil rameny a řekl, že po party, kterou absolvoval předchozí den usnul na vlakovém nádraží a potom ho odvedli na záchytku, protože si mysleli, že je bezdomovec. Kdybych v tu chvíli nebyl tak unavený, jednu bych mu vrazil. Vidíš, možná je lepší, že se o nikoho nemusíš takhle bát. Ještě mě napadlo, že bych ti mohl prozradit aspoň svoje jméno. Takže, budu se těšit na další dopis, Maisie. S pozdravem, Niall.

Doufal jsem, že jsem právě neudělal největší kravinu svého života.