Mikey:
'Jak jsem si jen mohl myslet že bych se mu mohl líbit? Nebo že by se do mě mohl zamilovat? Jsem jen hnusný, červeno vlasý kretén. On má na lepšího a taky si toho lepšího vybral, vybral si Caluma.
Ashton:
Běžím jako o život směrem k Mikeyho bytu.
Vybíhám několik schodů a stisknu zvonek.
*crr crr*
Čekám zde asi dvě minuty a poté uslyším pomalé kroky. Začnu být nervózní, mé dlaně se začnou potit a mírně se třást.
Pohne se klika a dveře se začnou otvírat.
Hned co si mě Mikey všimne začne je zase zavírat, ale já je chytím a vejdu dovnitř. Vzhlédnu do jeho červených uplakaných očí a jediné na co se zmůžu je jen pevné objetí.
Nebrání se, ale ani mi objetí neopětuje. ,,Mikey, měl bych ti něco říct." řeknu mu a od táhnu se. ,,Nic mi říkat nemusíš, vše vím." odvětí mi a sklopí hlavu. ,,Mikey." šeptnu a chytnu je ho bradu dvěma prsty, čímž ho donutím aby se na mě podíval. Nevím jak mu to říct, tak se k němu začnu naklánět, do té doby než se naše rty spojí. Nečekal to. Chytnu ho za boky a přitáhnu si ho blíž. Jeho růžové rty jsou to nejjemnější co jsem kdy cítil. Připadám si, že se vznáším, ale přitom stojím pevně na zemi. ,,Taky tě miluju Mikey." šeptnu do polibku a začnu se odtahovat. On jen stojí a dívá se do prázdna. ,,Mikey, řekni něco." šeptnu zoufale. ,,Mikey, udělal jsem něco špatně?" šepnu znovu ale on stále nic. Pomalu cítím jak se mi začínají oči plnit slzami. Ne, nebudu brečet.
,,Ashi, nic j-si n-neudělal š-špatně." šeptl trochu roztřepaně. ,,A-ale my-myslíš t-to vážně?" zeptá se mě. ,,Nic jsem nemyslel vážněji." odpověděl jsem mu a znovu spojil naše rty.
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Tadáá je tu předposlední část :) ale je vážně krátká (300 slov). Už bude jen jedna kapitola-takový "pohled do budoucnosti" :)
*Votes a komentáře potěší :)
*Omlouvám se za chyby
#Jinak na mém profilu je nová jednodílovka, budu ráda když se podíváte ;)
