Naruto: Nenávidím ho. Je tak namyšlený. Blbec! Proč ho všechny holky tak obdivují? I Sakura, sakra! Vždyť na něm nic není!
„Kakashi-sensei? Za jak dlouho tam budeme?" předběhl jsem všechny ostatní a přidal se k učitelům vepředu. „Za chvíli, Naruto, buď v klidu," opáčil nepřítomně s očima zabodnutýma do jeho knihy. „Proč tam vůbec musíme jít? Měl bych se věnovat nějakým důležitým misím!" zamumlal jsem si nespokojeně a srovnal ruce za hlavou. Svou tvář jsem nastavil hřejivým slunečním paprskům. „Je to důležitý kurz přežití, ber to vážně!" zakřičel Iruka. Znechuceně jsem si otřel několik kapiček slin z čela. „Ale, ale. Pf," vzdal jsem to, ač jsem si stále myslel svou. „Nebude to tak špatný, co? Akamaru?" štěkl pes po Kibovo boku, který mě držel za rameno. „Má pravdu. Nemusí to být tak špatné. Koneckonců, je to důležité pro přežití na misích," ozval se tajemný hlas vedle mě. „S-Shino, ty mě vždycky vyděsíš!" „Oh, promiň Naruto," s těmito slovy ponořil Shino svou hlavu hlouběji do béžové mikiny. „Bude to otrava," zapojil se do konverzace Shikamaru. „Jsem si jistý, že to bude v pořádku," vyštěkl Kiba. Když jsem se na něj otočil, s červenými tvářemi se díval na Shina. Stáli těsně vedle sebe, až to vypadalo, že se drží za ruce. „Co se.. Vy dva.." přimhouřil jsem oči a ukázal na ně dvěma prsty, když mi do toho skočil Kakashi. „Oj, děcka. Tady postavíme stany. Musíme se rozdělit do dvojic kvůli spaní, noční hlídce, úkolům a jedné stezce odvahy." Z davu se hlásily nesouhlasné výkřiky. „Jsou tady nějaké požadavky na spaní?" zeptal se Iruka-sensei. Po zvednutí snad všech holčičích rukou Kakashi, aniž by zvedl hlavu od své knížky řekl: „Smíšené spaní není dovolené." Pohaslo tolik dívčích úsměvů. Sakuro.. pomyslel jsem si otráveně a jeden nazlobený pohled jsem vrhl na Sasukeho, který pozoroval oblohu. Na chvíli se naše pohledy střetly, ale stejně tak rychle se každý podíval svým vlastním směrem. Ať nejsem se Sasukem, ať nejsem se Sasukem, ať nejsem se Sasukem, držel jsem si palce. „A nakonec - Sasuke Uchiha a Uzumaki Naruto," pronesl spokojeně mistr Kakashi a odcházel pryč. „Heeej, Kakashi-sensei, tohle, tohle nemůžete, já.. já s ním nechci být," koktal jsem. „Jo. Je to blbec." „Je mi líto, rozhodnuto. Postavte si stan tamhle vzadu," řekl, zamával a zmizel. „Dělej, tupče," zavolal na mě tím arogantním tónem, který jsem tolik nenáviděl. Jeho jsem nenáviděl. Hinata a Tenten, Sakura a Ino, Shino a Kiba, Shikamaru a Neji a pak já a Sasuke. „Proč vždycky já," šeptl jsem si pro sebe.
„Uhni, prosim tě, blbečku, postavím to sám," okřikl jsem Sasukeho a srazil ho na stranu. „Co na mě vůbec saháš, ty idiote?!" oplatil mi stejným tónem. „Huh, fajn, jak chceš."
Sasuke: „Co si o sobě vůbec myslí, blbec. Vždyť tady tahle tyč by měla bejt.. Jakto?! Jenom se vytahuje." Zasmál jsem se tomu, co si šeptal. Po několika marných pokusech postavit stan už začínal být rozčílený a vzteklý. Bohužel pro něj jsem řekl, že ho nechám být. „Čemu se jako směješ?!" Stál přímo před mým obličejem. Díval jsem se mu do těch blankytně modrých očí. Musel jsem ho rychle odstrčit. Co to sakra bylo?! Šel jsem rovnou ke stanu a několika ladnými pohyby ho postavil. Musel jsem se vítězně usmát. Ten jeho naštvaný pohled mi dodával ještě větší pocit výhry.
„Sasuke, chci se převléct," založil si ruce na prsou. „Hm, a?" „Počkáš venku." „Hm, ne?" „To teda počkáš!" chytil mě za límec. „Nebo co, ublížíš mi?" Podkopl jsem mu nohy a on se i se mnou skácel na zem. Držel jsem mu ruce nad hlavou a seděl na něm obkročmo. Chtěl jsem se vyžít v tom, jak se chce dostat pryč, ale on nic nedělal. Ležel jak opařený a měl lehce načervenalé tváře. Až teď jsem si uvědomil, že je tu všude nějak těsno a i mé tváře nabraly růžový odstín. „Meh? Co tu děláte?" ozval se Kiba. „Nedělejte hlouposti, za chvíli mají začít hlídky. Máme se domluvit, kdo půjde jako první. Nějaký návrhy?" „Naruto?! Pusť ihned Sasukeho! Hned!" zakřičela Sakura a Ino zároveň. Ty tady tak chyběly. Hádky, kdo bude mít první hlídku byly nekonečné. Vážně nekonečné. Sedl jsem si do ústraní a pozoroval ostatní. Jen Naruto tam chyběl. Seděl u vody a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí, nad něčím, co ho nedělá šťastným.
Dny ubíhaly a blížil se den, kdy měla být stezka odvahy. V ten den se všichni připravovali snad i na smrt. Jen Sasuke a Naruto leželi ve stanu bok po boku a nemluvili. Nepromluvili spolu od toho prvního dne. Každý měl nad čím přemýšlet, ale vesměs přemýšleli nad tím samým - co se to děje?
Pomalu se stmívalo. Všechny dvojčlenné týmy byly nastoupeny uprostřed hlubokého lesa a jejich jediný úkol byl nenechat se chytit. Akamaru běhal vesele kolem a Shino s Kibou se mačkali těsně u sebe. Neji a Shikamaru připravovali taktiku. Tenten a Hinata se bavily o zítřku. Sakura a Ino se hádaly o Sasukeho přízeň. Jen dva poslední chlapci si nějak neměli co říct.
