Jdu do školy. Ve svých okopaných teniskách jdu po rozbitém chodníku. Všude je ještě tma. Chodím totiž do školy dříve. To abych mohla do své lavice proklouznout dříve, než budou chodby plné dětí. První hodinu máme matiku. Aspoň něco pozitivního, po tom ránu, řeknu si. Jsem totiž jedna z mála, které matika nedělá nějaké velké potíže.
Tak, a je to tady, poslední dnešní zvonění. A budu doma zase sama. Mamku mi totiž zastřelili, když jsem měla 5 a taťka je od té doby pořád v hospodě. Jsem jedináček, takže ani takovou společnost nemůžu mít. Ale když přijdu domů, jsem překvapená: Tatínek sedí na židli, jako by na mě čekal. ,,Ahoj Esterko!" řekne, vstane a obejme mě. ,,To je dneska nějaký svátek?" zeptám se. ,,Ne. Proč by měl být?" řekne taťka: ,,Hádej dál." Přemýšlím a potom se na něho otočím a zeptám se: ,,Ty sis našel práci?" Tatínkovi se rozsvítí oči a řekne: ,,Ano! Konečně bys mohla začít chodit na kurzy tančení. Jak si chtěla!" Já brečím a řeknu: ,,To by bylo super!"
Večer se mi nechce spát. Ale přece jenom usnu s myšlenkou, že by taťkova zaměstnanost nemusela hned znamenat výhru.
Zajímá Vás pokračování? Co by jste pochválili, a co naopak ne? Napište to do komentářů!
ČTEŠ
Můj život, moje volba!
DiversosTento příběh je o holce, která nemá jednoduchý život. V jejím životě se toho hodně stalo, děje a stane. Myslí si, že její život je k ničemu... Změní názor, i přes svou minulost?
