Výpůjčka č. 16 | Josh Devine

62.

Zbývající dva dny ve škole jsem nějakým způsobem přežila, avšak Sandy si oba dny udělal studijní volno. Takže jsem v té škole byla vlastně sama, protože Brada nebylo také skoro vůbec vidět a nakonec si taky v pátek udělal volno. Hajzlíci, všichni si můžeme domyslet. Takže jsem dopadla tak jako vždy. Sama s mým stolečkem a knihou. I když se nedá tak úplně říct, že by mi to vadilo. Jediný Derek se na mě podíval a pozdravil mě - dokonce i s úsměvem.

A úplně to nejlepší bylo, že jsem si od Joshe zapomněla vzít ty věci, které jsem si k němu uschovala. Jenomže on asi musel dospat svůj spánkový deficit, takže ve čtvrtek ani nešel do školy, přičemž v pátek ani nebyl k zastižení. Jednou jsem ho zahlédla na chodbě, ale on si mě nevšiml a i s těmi jeho kraťučkými nožičkami byl rychlejší než já. Bohužel jsem neměla sílu a ani čas jej nahánět, tak jsem se nasrala a po další hodině mu napsala.

Je vůbec nějaká možnost tě zastihnout?

Už ti chybím? To bylo rychlé. ;)

Zase si nevěř, máš mé věci, zlato.

Upřímně jsem nepochopil, proč takové krámy vůbec s sebou taháš.

Ts, a jak ti bylo mé šitíčko užitečné. Kde a kdy tě doprkýnka zastihnu? Po této hodině už končím, tak potom před školou?

Já mám ještě dvě hodiny. Neřeš to, budeš dneska doma?

Proč tě to zajímá?

Na co ty hned nemyslíš. ;) Zavezu ti ty krámy.

Už jsem se s ním pak jen pohádala, ať už mi nepíše, že mi začíná hodina, ale, božekriste, to je tak otravný člověk.

Poslední hodinu jsem tedy nějak zvládla a připlahočila se domů. První jsem si převlékla rifle do mých pohodlných tepláčků, nasadila si své teploučké bačkůrky, a potom jsem začla jenom tak lehce uklízet dům. Zrovna jsem skončila s obývákem a chtěla se pustit do kuchyně, když zazvonil zvonek. No konečně. Frajersky se opíral o rám dveří, v puse párátko leche sevřené mezi zuby a v ruce pak papírovou tašku se znakem Calvin Klein. Asi jinej gang. Jestli má z CK takhle velkou tašku, ok...

"Ale kdo se nám to ukázal," načnu.

Jenom se zašklebí a nastaví ruku s taškou. Převezmu si to od něj a poděkuju. S úsměvem na něj chvíli koukám, a jelikož to nevypadá, že by se někam chystal, snažím se jej trošku nakopnout.

"Potřebuješ ještě něco?" zeptám se.

"Jsou vaši doma?" ignoruje moji otázku. Zakroutím hlavou dřív, než si to stačím promyslet.

"Můžu jít dovnitř?" pozve se sám. Chvíli zamračeně přemýšlím, nakonec tedy svolím a podržím mu dveře, které pak za ním zavřu. Začne zvídavě nakukovat do pokojů, čemuž se musím trochu zasmát.

"Nechceš okružní prohlídku?" zavtipkuju, ale on to vezme vážně a přikývne. Jenom si nad ní povzdechnu, přičemž se s ním přemístím do prvního pokoje, který je po ruce.

"Představuji ti obývací pokoj, většinou se tady sedí a dívá se na televizi," vysvětlím mu jak pro blbečka, díky čemuž si od něj také vysloužím poker face.

Začne si prohlížet fotky v rámečcích, já si musím sednout na okraj pohovky, protože to s ním asi nebude jednoduché. Když se u prvních dvou rámečků zdrží asi půl hodiny, nenajdu v sobě už nervy a raději půjdu douklízet, co jsem načla.

"Až si to tu tak úchylně doprohlížíš, budu v kuchyni, to je přes chodbu hned naproti, jo," řeknu mu, a aniž bych čekala na jeho odpověď, vypálím odtud jako střela. První posbírám všechny špinavé pohárky, naskládám je do myčky, pak si napustím vodu a doumývám zbytek, co se do myčky dát nemůže. Zrovna začnu utírat jídelní stůl, když se ve dveřích objeví to pako.