Výpůjčka č. 16 | Josh Devine

36.

“Hey, viděli jste na netu už taky ty fotky, jak lidi líbají sochy?” ozve se vesele Niall. Překvapeně na něj kouknu a všichni se mu akorát zasmějeme. Jak ho něco takového sakra napadlo? Jakože prostě zrovna teď?

“Ne? Vždyť je to úplně mega populární!” Niall se cítí ukřivděně, že se mu všichni smějí, až je mi ho chudáčka líto.

“Já jsem něco viděla na wehearit. Fakt sexy,” ozvu se a mrknu na něj. Nadzvedne ruce v tom smyslu, že konečně někdo, ale akorát tím všechny ostříkne.

“Co to má jako znamenat?” směje se Liam. Pokrčím rameny.

“Lidi jsou akorát idioti, nic víc. To musí být fakt divné ale, představte si to,” odvětím se smíchem.

“Že bys to nedokázala!” křikne Niall. Je už pěkně nalitý, asi ani pořádně neví, co mluví, štěstí pro nás, že mu jde vůbec rozumět. Ten stav znám, když prostě meleš o první věci, která tě napadne,a vlastně ani vůbec nevíš, jaký to má smysl.

“O co?”

Trošku na mě vykulí kukadla, asi je překvapen mou reakcí. Tak já jsem nevěděla, co mu odpovědět. Zas jsem nechtěla vypadat jak největší lůzr a… sázky mám fakt ráda! Ještě když je vyhraju. Asi si mi trochu kurýže dodala hladinka alkoholu uvnitř mého těla, která rozhodně není nijak nízká. Chce se mi strašně smát, obklopuje mě pocit štěstí, cítím se strašně fajn a bezproblémově. Doufám, že v tom nebyly nějaké drogy, protože se cítím jak po nadechnutí nějakých takových těch látek, po kterých jste strašně… free.

“Nooo, když vyhraju, ty oběhneš celý barák, zvenku i zevnitř, takto, jak jsi, ve spodním prádle…” na chvíli se zasekne, ale pak se hned zase rozzáří, “a ještě nahoře bez! Jooo!”

Začnu se mu smát, ale dobře. You only live once. Přesně takovéhle tupé sázky jsem vždycky chtěla a záviděla, pořád to bylo v nějakých filmech nebo knížkách, vždycky jsem to chtěla zažít. Sice jsem si říkala, jestli na to mám jakože dost dovahy, ale v té náladě, ve které jsem teď, jsem to mohla jenom odkývat. You only live once.

“A když vyhraju já,” přeruším ho, protože on by se vybral nějakou sračku, “tak ty políbíš všechny v této vířivce!”

Kluci se na mě překvapeně koukli, ale tak jaksi se pochechtávali. Asi tohle nečekali, ale upřímně vůbec netuším, jak mě to napadlo, ale bude to mega prdel, protože tohle já URČITĚ vyhraju! Niall ke mě natáhne ruku.

“Dohodnuto!” křikne nadšeně, asi si myslí, jak já tady budu utíkat. No to určitě. Chytnu jeho ruk, potřeseme si a Niall pak kývne směrem ke dveřím. Natočím tam hlavu a upřímně mi skoro vypadnou oči z důlků, když tam v rožku hned vedle dveří zahlédnu sochu. Fakt nefalšovanou sochu. Rozesměje mě to.

“To si ze mě děláš prdel, že máš v místnosti s vířivkou sochu? Potřebuješ, aby tě někdo sledoval, Harolde? Nebo si s ní někdy i vykládáš?” rýpnu si.

“Taky, někdy mezi náma proběhne nějaký ten úlet, ale víš co, nic vážného,” mrkne na mě a pak se rozesměje.

Povzdechnu si a znovu odhodlaně pohlédnu na Nialla. Když se zvednu, začne se ze kapat voda a hned mě poleje mráz. Rychle přejdu těch pár krůčků ke schodkům, přičemž když šlápnu na ten první, Niall si neodpustí plácnutí po mém zadku. Chechtá se, za své činy však získá taky jedno plácnutí - do hrudi, mou pěstí a velmi silnou ránu. Chytne se ublíženě za místečko a zamračí se na mě. Rozesměje mě to, nadzvednu ramena a pokračuju v cestě.

Socha je trošku vyšší, než jsem si myslela, tak jaksi k ní nedočáhnu, takže si k ní musím přitáhnout jednu z laviček. A nezapomínejme na to, že jsem pořád ve spodním prádle, takže celá situace je pro mě trošku divná a trapná, ale tak jaksi to neřeším, jenom chci přitáhnout tu debilní lavičku k tomu, protože je mi zima a chci zpátky do té teplučké vody za těmi krásnými hošany! Když si konečně stoupnu na tu pošahanou lavičku, konečně se soše můžu podívat do ‘očí’.