Never Say Never [ Oliver Sykes & Asking Alexandria ]

VI.

,,Bene?" zašeptám do tmy, když vylezu z tourbusu.

Venku byla už dost velká kosa a to i přesto, že jsme se nacházeli několik km od Mexických hranic zřejmě to tady bylo vždy. Přes den neuvěřitelné vedro a v noci mínusové teploty. Pouze v tílku a kraťasech se rozhodnu obejít celý tourbus. Hned jak jsem ho obešla spatřila jsem siluetu opřenou o autobus od který vycházeli obláčky kouře. Povzdechnu si a rozejdu se k němu. Jakmile mě uvidí típne cigaretu, protože moc dobře věděl, že neschavuluju jeho kouření.

,,Bene-" začnu, ale on mě okamžitě přeruší.

,,Nic neříkej." poví a díky světlu, který vycházelo od lampy, která byla kousek od nás jsem viděla jak si skousává svůj ret.

Bez přemýšlení si ho stáhnu do svého objetí a děkuju za to, že z něho vychází takový teplo, který teď mému zmrzlému tělu dost prospívalo. Ben svoje ruce obtočí kolem mýho krku a přitiskne si mě víc k sobě a já si svoje ruce spojím za jeho zády. Svojí tvář položí na mojí hlavu a bez jakýkoliv slov, který stejně ani nebyly potřeba jsme se objímali. Občas stačí jenom objetí, který dokáže člověku aspoň trochu ulevit a zapomenout.

,,Strašně mě to mrzí Benny." zašeptám do jeho hrudi a on mě ještě víc stiskne ve své náruči.

,,Jo mě taky Elfie." odpoví a já se od něho odtáhnu.

,,Tak dělej." povím a on se na mě nechápavě podívám.

,,Vybreč se." dodám a on zakroutí záporně hlavou.

,,Tvrdý chlapy nebrečej." odpoví a já protočím očima.

,,Za prvé, ty nejsi tvrdej. Za druhý, nejsi chlap a za třetí je úplně normální vybrečet se a jsme rodina přede mnou už je to tuplem ok." řeknu a bouchnu ho do ramene.

,,Dělej breč!" zavrčím a on se zasměje a rozcuchá mě.

,,Nebudu brečet, Elfie, navíc jsem v pohodě." poví a já natočím hlavu napravo, až mi pár pramenů vlasů spadnou do obličeje.

,,Nemusíš se bát už plánuju jeho smrt." řeknu a on pokroutí hlavou.

,,Nech to být, je to jeho rozhodnutí." zamumlá a otočí se ke mně zády.

,,Sice je to jeho rozhodnutí, ale ve svým věku ve kterým si ho lidi pletou s nějakým dědou by ten idiot mohl mít konečně rozum a přestat vymýšlet zkurvený debility, který akorát lidem ubližují!" zvýším hlas a okamžitě ucítím, jak mi po tvářích stéká ta hloupá slaná tekutina, kterou jsem tolik nesnášela a která ukazovala jak moc jsem slabá.

Ben se okamžitě otočí a podívá se mi do mých skleněných očích.

,,Neměl jsem náhodou brečet já?" zeptá se a zašklebí se na mě.

,,Drž hubu." zavrčím s malým úsměvem na tváři a otřu si stékající slzu.

,,Já nebrečím, jen se mi prostě potí oči to je normální a lidský!" zabručím naštvaně a on se uchechtne.

,,Jsme přece rodina ne? Přede mnou nemusíš skrývat svoje slzy." poví a obejme mě.

,,Dáme mu do držky jo?" zašeptá a já zakývám na souhlas hlavou.

,,Tak pojď, jdeme ho zbít." řekne a chytne mě za ruku a společně se vydáme do tourbusu. Zbít toho imbecilního kreténa s IQ tykve.

Jakmile vkročíme do tourbousu všechny pohledy spočinou na nás.

,,No co je? To si nemůžu jít jenom za kouřit a potom si užít se svou sestrou v křoví?" zavrčí hraně Ben a já se snažím nerozesmát se, když vidím jejich vyděšený obličeje.

V tu chvíli mě Ben pustí a rozejde se k Dannymu a vrazí mu pěstí. Ruka mi okamžitě vystřelí před ústa a se zatajeným dechem všechno sleduji.

,,To máš za to, že si rozbrečel mojí sestru kreténe." poví s klidným hlasem a poté se na všechny usměje a odejde do zadní místnosti, kde se nacházela odpočinková místnost = spánek = nejhorší postele na světě.

,,Co to kurva bylo." promluví po chvilce James a podívá se na Dannyho, který si držel nos ze kterého tekla krev.

Já stála stále na místě, kde jsem nebyla se schopna pohnout a těkala jsem pohledem na Dannyho a na místnost kam odešel Ben. To že řekl, že ho půjdeme zbít jsem brala ze srandy. Nikdy by mě nenapadlo, že by to bral vážně. Kor, když je Danny jeho nejlepší kamarád, ale zřejmě jsem se spletla a to dost. Rozhodovala jsem se jestli mám jít nejdřív za Benem a zeptat se ho, co to mělo sakra znamenat a anebo pomoct Dannymu u kterého to vypadalo, že má nejspíš zlomený nos. No ani jednu možnost jsem si nevybrala, nýbrž jsem se otočila a vyběhla z tourbusu do chladné noci moc dobře jsem věděla kam jít.

Jakmile jsem tam došlo zaklepala jsem a během chvilky se dveře otevřeli.

,,Ahoj, můžu mít pro dnešek u tebe azyl?" vyhrknu okamžitě a on se na mě překvapivě podívá.

,,No sice jsem ti řekl, že mě nemáš hledat, protože na tebe budu naštvanej a někam se schovám. Což jsem fakt udělal, ale jak jde vidět našla jsi mě, takže jo u mě najdeš azyl vždycky." odpoví a na mé tváři se okamžitě objeví úsměv.

,,Děkuju Oli." povím a vejdu do jejich tourbusu.