Taxis

Ráno před školou (první školní den)

Svítalo.K pravidelnému tikotu obrovského budíku se pootevřeným oknem začaly přidávat zpěvné hlasy ptáků.Příroda se pozvolna probouzela do nového dne.Ručičky na již zmíněném časoměřiči ukazovaly pět minut po čtvrt na pět.Vzápětí se útulným pokojíkem rozeznělo nepřijemně hlasité zvonění. Nejprve se zpod peřiny vysunula drobná ruka,která jistým pohybem ukončila zvonění,teprve potom se objevila rozcuchaná hlava.Tereza si rozespale protřela oči,zívla a mohutně se protáhla.Líně se vybatolila z postele a pootevřenými dveřmi se co nejtišeji vplížila do koupelny. Studená voda ji konečně probrala.Stejně tiše se vrátila zpět do pokoje.Rukou si prohrábla světle hnědé vlasy,které jí sahaly po ramena. Ještě naposledy se protáhla a pustila se do oblékání.Navlékla na sebe černé elasťáky,triko a do pasu si uvázala lehkou bundu.Na nohy si nazula vysoké jezdecké boty z tmavé kůže.Nakonec sáhla pod skříň,odkuď vyndala dlouhé horolezecké lano.Ještěže jí ho Pavel půjčil,jinak se dnes ven tak brzy rozhodně nedostala. Zkušeně ho bezpečnými uzly přivázala k noze stolu a pro jistotu ještě k trubce radiátoru ústředního topení. Vyhoupla se do otevřeného okna a druhý konec lana hodila ven.Celkem snadno se po něm spustila dolů. Sotva se její nohy dotkly země, rozeběhla se , jak nejrychleji uměla, přes velký výběh k nedalekým stájím.
.............
Tiše otevřela velká vstupní vrata stáje. No konečně je kluci namazali, pomyslela si. Už se to jejich hrozné vrzaní nedalo poslouchat.A co potom měli dělat koně?Zavřela za sebou a jako duch vstoupila do uličky mezi dvěma řadami boxů.
Rouss, ozvalo se najednou tiše ze tmy , jsi to ty?!
Zarazila se.Pavlův hlas poznala,ale nikde ho neviděla.
Nechápala,jak ji tedy mohl poznat on .
Instinktivně zamířila do boxu k Luaně.Nemýlila se. Seděl na slámě vedle mladé kobylky a rozespale se drbal ve vlasech.
Jsem to já, ale jak jsi to poznal?
Jednoduše,zívl a protáhl se, co tu dneska strašíš tak brzo?
Vlastně co tu dneska vůbec děláš??
Až teď jsem si všimla zmuchlané deky , která ležela vedle něj.
Proboha Pavle ,tys tady spal?zeptala se místo odpovědi.
Jo.Luana byla večer nesvá.Už to na ni musí přijít každou chvíli,tak jsem tu s ní raději zůstal přes noc.
Ale ty tady dneska nemáš co dělat.Je přece druhýho září,první školní den.Každej ti musí vidět na nose,že ses dneška ani dočkat nemohla.
Nech si to , nebo uvidíš! vykřikla na něho naštvaně a hledala něco,co by po Pavlovi mohla hodit.Ještě mi dlužíš odpověď na moji otázku.Jak jsi poznal, že jsem to já?
Pavel stih včas chytit kartáč,který mu málem přistál na hlavě.
Vždyť ti říkám, že jednoduše.Stačilo se jen podívat na Danteho.
Tak šťastně se tváří,jedině když zavětří tebe, usmál se.
To už tady bylo , opakuješ se.
Jó?A po kom?
Po Vinckovi z Popelky. :D
Copak můžu za to , že na Dantymu je vážně poznat,že nejsi daleko?Ty sis toho nikdy nemohla všimnout,protože v tvé přítomnosti je pořád stejnej.Ale máš vidět, jak ožije,když jsi u něho.
Promiň, to jsem netušila.Hluboce se ti omlouvám, vysekl mu takovou poklonu,že vyprskl.
Ale teď vážně.Co tu děláš?Vždyť jsme ti přece slíbili, že to dneska všechno vezmem za tebe.Budeš mít průšvih!
Tak ať ,odsekla,ale chci se ještě naposledy na Dantemu takhle poránu projet.Pak budu ráda,když stihnu jen to nejnutnější.
Tak mi to nezkaz.Přitulila se tváří k šíji nádherného hřebce a pohladila ho po hřívě.Kůň jí něžně olízl ruku a pak se marně snažil dostat do kapsy její bundy,kde cítil cukr.
Počkej , ty mlsoune,odstrčila jeho hlavu od své bundy. Pak sama sáhla do kapsy a na dlani se jí zabělela kostka cukru.Vzápětí však ucítila hebký dotek koňského pysku a okamžitě byla její dlaň prázdná. Najednou si uvědomila,že to nádherné sametové pohlazení v dlani je jeden z nejkrásnějších dotyků na světě.Snad jen tátovo pohlazení mohlo být příjemnější.Přejela dlaní po Dantyho hřívě.
Dante byl sedmiletý anglický plnokrevný hřebeček.Narodil se s mírnou vadou levé zadní nohy.Nebránila mu ve zdravém pohybu,
ale vyřadila ho z chovu i s dostihového prostředí.Proto mohl být jen její.Dostala ho v nejhorší den svého života.Snad i díky jemu se jí podařilo ten dosud nejčernější den přežít.Nabídla mu další kostku cukru a opět na okamžik přilnula tváří k hebké srsti.

Takže pokračování bude příště.Prosim napište jak se vám začatek libil.Děkuji moc! 👌