Ve škole

10 1 0
                                    

Před školu dorazili přesně za pět minut osm. Ještěže nás nepotkali policajti, loučil se s ní, to bych se nejspíš nedoplatil. To máme obrovský štěstí. Podle mého názoru by takový překročení rychlosti už pokuta nespravila, tentokrát by to bylo určitě na papíry. Dík tati, ahoj! Ještě mu stačila vlepit pusu na tvář a vystartovala. Vzala to podle svého zvyku, jelikož úplně zapomněla, že má vysoké podpatky, a tak se málem přizabila. Narazila do školních dveří, které bohužel - nebo spíš možná bohudík- nebyly zavřené, a kdyby nevlétla přímo do náruče ředitele školy, určitě by skončila na zemi. Do- dobrý den! zakoktala zmateně. Ahoj Teri! usmál se na ni. Teprve teď si všimla, že vedle něho stojí úplně neznámý kluk, ale neměla moc času, tak mu nestačila věnovat zase dvakrát velkou pozornost. Počkej, holka, ukaž se! Víš, že je to poprvé, co tě vidím v šatech? Páni, z tebe ale přes prázdniny vyrostla kočka. Jestli se nepletu, tak v tom má určitě prsty teta, viď? Souhlasně kývla a netrpělivě pohlédla na hodinky. Pochopil ten pohyb: Tak plav, za chvíli bude zvonit! Omluvně se na něho usmála a znovu se rozběhla. Tentokrát ji před pádem zachránilo zábradlí u schodiště. Co nejrychleji se snažila dostat do druhého patra, kde se nacházela jejich třída. Sotva se jí podařilo zdolat poslední schod, celou školou se rozlehlo pronikavé zvonění. Uštvaně vpadla do třídy a jako obvykle se opřela o dveře a vydechla. Vtom se ale dveře otevřely a ona skončila opět v náruči. Tentokrát třídního profesora. Třída na jejich drobné střetnutí zareagovala mohutnou salvou smíchu. Tak nevím, Rouss, smál se třídní a postavil Janu na nohy, jsem tu dnes moc brzy, nebo ty ses nepatrně opozdila? Věděl, že Terka pravidelně dobíhá na poslední chvíli. Zatím však vždy vešel, když už stála několik kroků ode dveří. Vtom mu zrak padl na Terčinu neobvykle oděnou postavu a zareagoval stejně jako před malou chvílí ředitel. Páni, ty ses nám dneska ale vyšvihla, prohlásil s obdivem. Tohle stvoření- co se vzhledu týká- bylo až dosud vždy spíš nápadné svojí dívčí nenápadností než čímkoliv jiným. Na ta slova celá třída ztichla a Karel uznale hvízdl. Rozpaky zrůžovělá dívka pohlédla nejdřív na kantora, pak na třídu. Všichni se už připravovali na nový výbuch smíchu. Terka byla komik třídy. V podobných situacích dokázala vždy pronést nějakou zajímavou průpovídku nebo komentovat stav tak, až všichni slzeli. Tentokrát sice neřekla vůbec nic, ale k explozi stejně došlo. Nenapadlo ji totiž nic vtipného, a tak se rozhodla, že si raději půjde sednout. Vzala to podle svého zvyku- poskokem vpřed. Co normálně v botaskách zvládla bez problému, její lodičky nevydržely, a tentokrát už opravdu skončila na podlaze. Tohle ale bylo i na ni trošku moc a začala se smát tolik, že nemohla přestat. Koneckonců smáli se všichni, třídního nevyjímaje. Zastavit smích nakonec nedokázal nikdo. Stačilo se na Terku jen mrknout nebo zaslechnout její smích a každý musel vyprsknout nanovo.Nakonec se zvedl Kája a pomohl Terce vstát. Rezervoval jsem ti zase fleka vedle sebe. Doufám, že nedostanu košem, když přišlas nastrojená jako Miss World? Terka zavrtěla hlavou a dosedla na volnou židli vedle svého nejlepšího kamaráda.Musela se však opět rozesmát a tím také strhla k veselí už celkem uklidněné spolužáky. V tom se znovu otevřely dveře a v nich se objevil ředitel školy. Třída- s výjimkou Terky - ztichla. Terka ve svém záchvatu smíchu vůbec nepostřehla, že do třídy někdo vstoupil, a tak se dál smála a nedokázala se zastavit. Pozoruju, že tu máte hodně veselo! Teprve teď si uvědomila, že tu něco nehraje a vzhlédla. Okamžitě se také postavila. Podpatkem se jí podařilo zavadit o židli, ta spadla a Terka málem s ní. Naštěstí Kája stačil včas zareagovat a zachytil ji. Všichni měli co dělat, aby v sobě udusili nově vyvolaný smích. Dokonce i řediteli zaškubalo v koutcích, ale přece jen se dokázal ovládnout. Do nového školního roku s heslem: s úsměvem jde všechno líp! Že jo, Teri?  Dívka provinile sklopila oči a omluvně se usmála takovým způsobem, že už všichni museli vynaložit obrovské úsilí, aby nedošlo k nové explozi smíchu. Tak dobře, usmál se ředitel, s úsměvem a s novým spolužákem. No pojď! Vtáhl do třídy chlapce, který až dosud stál nesměle ve dveřích, takže si ho téměř nikdo nevšiml. Sotva se na něj Terka pohlédla, uvědomila si, že je to onen mladík, kterého už před chvílí viděla v ředitelově společnosti dole na chodbě, ale až teď měla čas si ho dostatečně prohlédnout. Pohlédla do jeho zvláštních očí a zarazila se. Tělem jí proběhl divný pocit a nemohla pochopit, proč najednou nemůže z chlapcovy tváře spustit oči. Teprve až on zahleděl jejím směrem, uhnula pohledem, ale po chvíli se na něho musela znovu podívat. Tohle je Mates Leminx, představil nového spolužáka ředitel, pro nikoho není jednoduché měnit školu. O to je to horší, když se jedná zrovna o poslední maturitní rok. Věřím, že ho přijmete mezi sebe a usnadníte mu přechod do nového prostředí. A tohle, Matesi, tentokrát ukázal na mladého pedagoga, je váš třídní profesor Hádler. Můžeš se na něho obrátit, kdykoli budeš potřebovat. To je z mé strany všechno, už vás dál nebudu rušit. Na rozloučenou obšťastnil třídu ještě jedním příjemným úsměvem a odešel. Ahoj, Matěji, podal mu ruku třídní, vítám tě v naší třídě. Bylo jich až dosud devětadvacet, s tebou jsou už konečně sudí. Tady vedle Heleny je volné místo, tak se tam posaď. Doufám, že se ti tu bude líbit. A jak už řekl pan ředitel, když budeš něco potřebovat, klidně se na mě obrať. Kája si s nepatrným údivem všiml Terčina pohledu. Vypadá docela sympaticky, co ? zašeptal jí do ucha, uvidíme, co se z něho vyklube. Je mi ho jen líto, že musí sedět s tou káčou Helenou. Jana jen mlčky přikývla, ale Kájovi neušlo, že její tvář přeběhla lehká červeň. Najednou zazvonilo a Jana si uvědomila, že vůbec nevnímala, co tu třídní celou dobu povídal. Můžete jít , jen naši šestku bych tu ještě rád chvíli pozdržel, rozloučil se s třídou kantor. Netrvalo dlouho, a až na třídního, Káju , Janu , Lenku , Viktora , Jakuba a Davida byla třída prázdná. Všichni se sesedli kolem prvních dvou lavic. Kantor na ně s úsměvem pohlédl. Třída jako kolektiv za moc nestála, ale těchto šest nerozlučných kamarádů tvořilo její zdravé jádro. Jestli tady bylo na někoho spolehnutí na sto procent, byli to oni. Všichni toho velice rádi využívali a bohužel dost často i zneužívali. Mládeži, spustil profesor, bylo by potřeba zajistit brigády, zvolit samosprávu, a tak dále, a tak dále jako každý rok. Však už to znáte. Můžu se na vás spolehnout ? Jasná zpráva, odpověděl za všechny Kája, nevolená hlava celé party. Dík, usmál se na ně třídní, a ještě bych k vám měl jednu prosbu. Byl bych rád , kdybyste pomohli Matesovi se tu trošku zaklimatizovat. Určitě to pro něho nebude zrovna jednoduché. To bude trošku složitější! poškrábal se na hlavě Kája. Proč? Kantor na něho pohlédl nechápavě. Protože jste ho posadil k Heleně. Na to je ten kluk moc hezkej, než aby o něj neprojevila zájem. Mám takovej neblahej dojem, že nám vůbec nedovolí přiblížit se k němu, projevil svůj názor Kája, a to ještě netušil, že ani v nejmenším nepřehání. A sakra, ujelo kantorovi. To jsem si neuvědomil. K čertu s Helenou! Nejraději bych ji viděl dva miliony světelných let daleko! ulevil si nahlas, doufám, že mě teď neprásknete? Nemusíte se bát. To bych si raději ukousla jazyk, ujistila ho Terka. Fakt! Můžete nám věřit. Přece nebudeme riskovat, že vás vyhodí, přidal se k Terce Jakub. A kde bysme pak sháněli takovýho skvělýho třídního? dodal Kája. Nemějte strach, s Matesem se pokusíme něco udělat. Dobře, ale opatrně. Nerad bych, aby pak měl problémy někdo z vašich rodičů, jasný? Chudák Mates, asi to bude mít daleko složitější, než jak to na první pohled vypadalo. Zbývá nám jen doufat, že to snad přece jen nebude tak horký, jak si myslíme, při své řeči pohlédl oknem ven. Páni, tam je dneska krásně, uvědomil si. Tak už plavte, propustil je, ať si užijete nejen krásného počasí, ale ještě docela poklidného dne bez , taxisů - tedy alespoň těch školních. Nemám pravdu, Kájo ? Spiklenecky mrkl na jmenovaného. Kája pokrčil nos. Bohužel máte! vzdychl, protože připomenutá situace se nejvíc týkala hlavně jeho osoby. Z toho důvodu nahodil takový zkroušený obličej, že to nikdo z přítomných nevydržel a vyprskli všichni. Raději běžte, vyprovázel je rozesmátý kantor, moje bránice už dneska dostala zabrat dost. Potřebuje oddych! Poslechli a vyrazili ze třídy, jako by jim za patami hořelo. Při hromadném úprku ze školy bývala obyčejně první Terka. Na její běhy byli i kluci krátcí. Tentokrát však zůstala značně pozadu. A že byste taky na mě počkali? houkla za kamarády. Pětka se otočila a zastavila. Tak pohyb, Rouss, zdržuješ provoz, ozval se Kája. Terka udělala ještě několik vrávoravých poskoků. Sakra, vždyť se v tom vůbec nedá chodit! zaklela a víc se nerozmýšlela. Zula se, popadla černé lodičky do rukou a se svou obvyklou rychlostí následovala ostatní. Teď, co měla zase jistotu pevné půdy pod nohama, jí už bylo hej! Opět se dostala do čela a první opustila budovu školy. Jde se do cukrárny na velkej zmrzlinovej pohár! Zvu vás! prohlásil Viktor, když se na okamžik zastavili na schodech před gymnáziem. Teda Viky, co tě to tak najednou napadlo? To jsi udělal nějakou banku, přeskočilo ti, nebo tě popadl záchvat dobročinnosti, a tím pádem jsi ochotnej si napráskat dluhy? ozval se překvapeně Jakub. Viktor sice nebyl lakomý, ale nepatřil zrovna k těm, co mají peněz tolik, že nevědí, co s nimi. Obyčejně co se týkalo kapesného, na tom byl dost mizerně. Měl ještě tři sourozence a navíc finančně náročného koníčka. Měl rád muziku a za kompakty byl ochotný dát poslední korunu. Snil o tom, že se jednou stane slavným diskžokejem. Zpravidla pokaždé téměř celé prázdniny strávil po brigádách , aby si přivydělal. Kdepak, Kubo, ani jedno ani druhý ani třetí. Jenom jsem měl včera neskutečný štěstí. Koupil jsem si stírací los, setřel a na místě vyhrál tisíc korun českých. Dobrý, ne ? Tak už pojďte. Jindy zvete vy mě, tak ať vám to můžu taky jednou oplatit! Ubezpečuju vás, že to zas chvíli potrvá, než se mi přihodí něco podobnýho. To je od tebe velice chvályhodné, ozvala se mile Lenka a ihned se do Viktora, který jí galantně nabídl rámě, zavěsila. Už chtěli vyrazit, když vtom Karlovy oči spočinuly na Terčiných nohou. Rouss, ty vážně chceš jít bosá ? Jo , chci. Do těchto pitomejch křápů mě už nikdo nedostane! prohlásila Jana a nebylo pochyb, že to myslí smrtelně vážně.Kája se rozhlédl kolem. Na chodníku byly sem tam vidět střepy, štěrk a kdovíco ještě. Víc se nerozmýšlel a popadl ji do náruče. Co blbneš, Kájo? Tahle jeho nečekaná reakce ji překvapila. Nic, trénuju. Chci se dát ke vzpěračům! Tos nevěděla? Znovu se všichni rozesmáli a v dobré náladě zamířili k nedaleké cukrárně. 


TaxisKde žijí příběhy. Začni objevovat