†Die Young†

Ahoj, já jsem Kattie.

   Takže ahoj všichni.. Jmenuju se Kattie.. A tohle je takovej malej úvod do mého života.. Narodila jsem se 12.8. .. Když jsem se narodila, měřila jsem a vážila jsem stejně jako každé jiné miminko. Jako malá jsem furt brečela, protože se naši věčně hádali. Říká se, že malé děti to moc nevnímají. Ale to není pravda.. Vnímají toho víc, než si vůbec dokážete představit. Bohužel jsem na rodiče neměla velké štěstí. Matka a otec alkoholici. Jako malá jsem potřebovala aby se o mě někdo staral. Dal mi lásku. Ale to oni neuměli. Nedostávala jsem najíst když jsem potřebovala. Když jsem plakala, nechali mě. Jen na mě řvali ať už mlčím. Když mi byly 3 roky, naučila jsem se chápat. Starala jsem se o sebe skoro sama. Když už jsem měla věk na to jít do školky, byla jsem šťastná. Třeba si najdu nějaké kamarády. Byla jsem taková maličká naivní holčička. Bohužel, ještě jsem netušila, jaké děti jsou. Nechodila jsem totiž vůbec ven, a tím pádem jsem ještě neměla možnost se s někým v mém věku setkat. Už v mém věku 4 let jsem byla moc hubená. Nevěděla jsem proč. Byla jsem malá. Neměla jsem s tím žádné skušenosti. Když jsem vešla do školky, měla jsem úsměv na tváři. Všude moc hraček, samé děti. Vážně jsem věřila, že mezi tím množstvím si najdu aspoň jednoho kamaráda, s kterým bych se bavila ve školce. Ale nevěděla jsem jak se s dětma bavit. Jen jsem si sedla do rohu pokoje a hrála si s panenkou. Dobře, tak tohle mi prostě nešlo.. Jen tak se začít bavit s někým, koho vůbec neznám. Všechny děti tam byly už ve skupinkách.. Jen já sama. Čím víc jsem rostla, tím víc jsem chápala okolí. Ty hádky rodičů pořád pokračovaly. Ale tentokrát už jsem do nich patřila i já. Pokud jsem něco neudělala hned, tak mě seřvala matka, a když jsem jen kvíkla, otec mi dal facku. Nenáviděla jsem je. Ale neměla jsem se jak bránit. Takhle se to opakovalo každou noc. Hádky. Vztek. Slzy. Neměla jsem žádné kamarády, protože jsem nebyla jako ostatní. Ano, měla jsem dlouhé blond vlasy a křišťálově modré oči. Ale trpím anorexií. Už od mých 7 let. K tomu se vrátím později.. A můj největší problém? Neuměla jsem se bavit s lidma. Už od školky jsem si vystačila sama se sebou. V rohu pokoje s panenkou. Ostatní děti si na mne jen ukazovaly. Často jsem byla označovaná jako ta "hubená" nebo "divná".. Nebylo mi to příjemné. Často jsem chodila domů ubrečená. Psychicky zničená. Neměl mi kdo pomoct. Podpořit. Byla jsem sama.