Narry Storan

9.díl

Už je to pátý den co sedím u Niallovy postele a marně doufám,že se probere.

"Pane Stylesi,už ho odpojíme,je už jen 2% šance,že se prober."řekl smutně doktor a já se rozplakal.

"prosím počkejte ještě jeden den,prosím."řekl jsem potichu a úplně vysíleně.

"Tak když si to přejete,tak dobře,ale pak už ho opravdu odpojíme."řekl a odšel z pokoje.

Byl jsem úplně zdrcený,nechci aby umřel,zavinil jsem to já.

"Ni prosím,moc tě prosím,probuď se,nechci bez tebe žít,nevím co bych bez tebe dělal."vzlykl jsem a přitom držel jeho bledou ruku.

"Proč jsem to kurva nemohl být já!"křikl jsem.

"Proč zrovna ty?Proč jsem kurva vůbec vyjel,i přes to že jsem věděl že jsem napitý?Proč sakra,proč?"stále jsem opakoval tyto otázky dokola a mé slzy tekly víc a víc.

Byl jsem unavený,za celou dobu jsem spal možná 6 hodin.Moji hlavu jsem položil na Niallovu hruď a najednou jsem usl.Spal jsem skoro do rána.Vzbudil jsem se asi v 5 hodin ráno.Hned co jsem se vzbudil jsem pohlédl na Nialla,ale přád nic,stále bledý,skoro bez života ležel na nemocniční posteli.Bylo to strašně zničující ho takhle vidět,rvalo mi to srdce.

V tu chvíli jsem se začal modlit bohu.

"Pane bože prosím,prosím ať to přežije,nevím co bych bez něj dělal...Amen."řekl jsem a prstem jsem se dotkl prostředka čela,pak levého ramena a následně pravého ramena,no prostě jsem udělal znamení co se dělá při vyslovování Amen.

Koukal jsem se na něj a v hlavě si přehrával naše vzpomínky.Po chvíli mě ze vzpomínání vyrušil doktor.

"Pane Stylesi dáme vám chvilku se rozloučit,poté ho odpojíme."řekl a já kývl.

"Ni zlatíčko prosímtě probuď se,jestli mi umřeš tak se asi zabiju,pane bože prosím Ni."brečel jsem opět.

Opět se nic nedělo.Dal jsem mu pusu na pusu a řekl.

"Ni,miluju tě moc."řekl jsem nešťastně když jsem slyšel jak se dveře otvírají.

V tu chvíli se stal zázrak,pokrčil prsty,to znamená,že se vzbudil a že neumře.

"On se probudil,právě pohl prsty,pane bože on fakt se fakt probudil."křikl jsem na doktora a do očí se mi vhnali slzy štěstí.

"Máte pravdu on se opravdu probudil."pohlédl na Niallovy krásně modré,otevřené oči.

"Pane bože Ni,díky bohu."řekl jsem a obejmul ho.

"C-co se stalo?"řekl potichu Niall.

"Víš jak jsme jeli domů z té večeře tak jsme měli nehodu a ty jsi byl šest dní,až do teď v umělém spánku a teď už tě chtěli odpojit,ale ty jsi se probudil."obejmul jsem ho znova a on mě také.

"Tak pane Horane,možná týden si tu ještě poležíte a pak budete zdraví jako rybička,vidím,že je vše v porádku a že jste nestratil paměť."usmál se na něj doktor a nechal nás tu osamotě.

"Ani nevíš,jak moc jsem se bál,že mi umřeš."rozplakal jsem se a Niall mi utřel slzy.

"Nebreč,však jsem neumřel né."zasmál se roztomile.

"Máš pravdu Ni,jako vždy."utřel jsem slzy a dal mu pusu.

"Miluju tě Harry."šeptl Niall a stiskl mou ruku.

"Já tebe Ni."řekl jsem a hlavu položil na jeho hruď.

Nějak jsme tam spolu usnuli.

*******************

Tak je tu další díl :3 Jsem tak ráda,že Ni neumřel <3