BTS :3

4. Kapitola - Bolest

Blížil se náš debut a tak hlavní co jsme museli zvládnout, bylo nazpívání písně a tanec. U písně jsem měl hlavní slovo u refrénu, kde jsem mohl svůj hlas ukázat. Zpěv a tanec mě velmi baví, takže jsem si myslel, že si dnešek užiju, ale nebylo to tak lehké, když tam byl samozřejmě jako vždy Jimin. Nejde ho přehlížet, nejde ho ignorovat .. a to byl ten problém.

,, Jung Kooku, můžeš za mnou na moment ? " zavolal mě pan ředitel.

,, Ano, děje se něco ? "

,, Neboj, jen jsem se rozhodl ti přidělit místo hlavního tanečníka v této skupině, protože máš obrovský talent a toho je potřeba využít. "

,, Děkuji, to jsem velmi rád. " Byl jsem opravdu velmi nadšený, protože toto byl jakýsi můj první úspěch, který mě zároveň na chvíli zbavil myšlenek o Jiminovi. Napětí a nadšení na nás všech bylo velmi znát, protože debut se každým dnem blížil.

                                                                      --------------------------------------

A je to tady. Tento den jsem si nepředstavoval ani v tom nejšílenějším snu. Náš debut ! Už od rána jsme se všichni pilně chystali, opakovali choreografii a i text písně. Okolo desáté hodiny dopoledne pro nás jako vždy přijel pan řidič společně s ředitelem. Prvně nás čekala tisková konference a pak už bylo jen na nás, jak se nám povede naše první vystoupení.

,, Wow, je to tady úžasný a až tu budou všechny ty budoucí fanynky. Asi se zblázním ! " zakřičel s radostným úsměvem Jin do ještě prázdné haly s podiem.

,, Pánové, za hodinu a půl jdete na stage, takže se nebojte, vaše chvíle brzy nastane. A i vy si užijete ten nádherný potlesk od těch, kteří vás budou obdivovat a podporovat. Ale teď do práce. " popohnal nás trochu nejistým hlasem ředitel.

Při přípravách jsem naslouchal všem těm natěšeným hlasům fanynek, jak se blíží k podiu. Nemohl jsem se ani soustředit, na to co mi kdo říkal. Poprvé za tu dobu, jsem si mohl říct – Jsem šťastný.

,, Chlapci a ještě něco, pozor na schody, které vedou do prvního patra, kde je stage. Nejsou zrovna extra bezpečné. Takže jděte normálně, prosím. Jinak hodně štěstí ! " popřál nám ředitel a odešel na své místo.

Schody .. ? .. A to tu není výtah ? .. Doufám, že Jimin .. Ne, to by neudělal. Musím být v klidu a soustředit se jen na naše vystoupení. Znejistilo mě ale to, když ostatní už byli dole a já opět zůstal s Jiminem sám. Začínali mě napadat hrozné myšlenky.

,, Hele mohl bys sebou trochu hodit ?!! Nemyslíš si snad, že na nás budou ty lidi tam čekat nebo jo ?! To už bys byl opravdu hodně velkej debil ! " řekl a strčil do mě.

,, Jimine, já nevím co proti mně máš, ale já ti nic neudělal, tak se ke mně prosím chovej líp. Prosím. Já, já jen .. " znejistil jsem.

,, Tak ty chceš lepší péči jo ?! Fajn, tak si to snad užiješ chlapečku !! "

Ani jsem nestihl odpovědět a Jimin udělal to, na co jsem nechtěl ani pomyslet. Shodil mě ze schodů.

,, Tak spokojenej ?!! Když něco řeknu, tak to není jen tak, jasný ?! Teď půjdu ostatním říct, jak to bylo. Že jsi měl nehodu a já tě už nechytl a pokud jen něco popřeš .. Můžeš se těšit ještě na lepší péči ! " jen se zasmál a odešel.

Ostatní u mě byli za chvíli a každý se ptal, co a kde mě bolí a co se vlastně stalo. Možná měli tušení, ale já .. já jsem to nedokázal přiznat. Jen jsem tak ležel a cítil tu bolest. Ale nebyla to bolest mých zranění, spíše ta způsobená Jiminem. Jak to mohl udělat ? On přece takový nemůže být, není takový, .. nechci aby takový byl.

Za pár minut přijela záchranka a já si mohl aspoň trochu oddechnout. Budu sice chvíli sám, ale neúčastním se toho, na co jsem se tak pečlivě chystal, kvůli čemu jsem poslední dny dýchal .. Debut.

                                            -----------------------------------------

Yees, tak čtvrtá část je na světě a bohužel to s Kookiem nedopadlo moc dobře :/ Co na to říkáte ? A jak si myslíte, že nakonec dopadne debut ? A co zraněný Kookie ? Bude v pořádku ? :( 

                                                                   ----------------------------------------