BTS :3

5. Kapitola - Navždy

,, Pane Jung Kooku, pane Jung Kooku slyšíte ? "

,, Kde, kde to jsem, já .. já musím vystupovat , já .. "

,, Buďte v klidu a ležte. Jste v nemocnici zde v Soulu a měl jste nehodu. Šlo o pád ze schodů, jistě si vzpomenete. Při převozu bylo zjištěno poranění hlavy a vy jste nám omdlel. Ale nebojte se, až na pohmožděniny se Vám nic vážného nestalo. "

,, Pád ze schodů ? .. A .. Už si vzpomínám. "

,, Za pár dní Vám bude jistě už dobře a vrátíte se ke své skupině. Teď ale ještě ležte. Zatím nashledanou. "

,, Ano, hm .. Nashledanou. "

V nemocnici ? Jen matně si na to vše vzpomínám. Byl tam Jimin a .. To on mě shodil .. Už si to vybavuju. Ale co debut ? Určitě chtěl jen moje části v písni, ale proč zašel tak daleko ? To přece .. To přece není ten usměvavý Jimin, kterého jsem poprvé poznal v ředitelně společnosti, to není on. To dokázal zajít až tak daleko ? Ublížit někomu ze skupiny ? A co bude teď ? Dál mi bude ubližovat, dělat že šlo o nehodu ?! Chtěl jsem si jen splnit sen, ukázat svým rodičům, že něco dokážu a i přátelům.

Najednou někdo zaklepal. Byl to on, Jimin. Ten, kdo mě dokázal tak ublížit, ale já jsem ho stejně miloval. Byl nádherný a kdykoliv se usmál, málem jsem omdlel.

,, Mohu dál Kookie ? "

,, A proč ? Chceš mě snad shodit z postele ? Nebo něco horšího ?! "

,, Kookie, já .. vím, že to co jsem udělal je neomluvitelné, ale aspoň mě vyslechni, prosím. "

,, Hm, tak dobře, ale pro tebe jsem jen Jung Kook. "

,, Dobře, já ti nechtěl ublížit, vím bude to vše znít divně. A je to divné, ale víš, vlastně .. "

,, Hele, já se necítím zrovna nejlíp, tak kdybys mohl zrychlit a pak jít .. "

,, Prostě, já .. já tě miluju. Kookie já tě miluju víc než cokoliv jiného. A to vše se přeměnilo až v nenávist. Žárlil jsem, že si víc rozumíš s ostatními, že máš talent a vše ti tak jde. Stále se tak krásně usmíváš. Prostě jsem se neovládl a přitom jsi pro mě všechno Kookie. "

,, Co .. ? Já .. Jimine, ale .. "

,, Ano, já vím. Už půjdu a to co se stalo ohlásím na policii. Musím za to dostat trest. Ublížil jsem ti a hlavně jsem tě připravil o debut. Přitom jsi tak dřel, snažil jsi se, abys dal naší skupině ze sebe co nejvíc. Ne, budu muset nést následky. "

,, Jimine, stůj. Nechoď. Já .. já tě taky miluju. A už od začátku jsem nevěděl, proč ty jsi ke mně cítil to opačné. Jsi pro mě dar, co mi i přesto všechno dával sílu. Chtěl jsem hlavně tobě ukázat, jak umím dobře zpívat a tančit. Byl jsi od první minutu, ten kvůli komu bych udělal všechno. Prosím nechoď, chci, abys byl se mnou a tentokrát navždy a v dobrém .. "

,, Kookie, já nevím, co na to mám říct. Slibuju, že ti dokážu, co k tobě cítím a že tě tentokrát ochráním a nikdo ti neublíží. Už nikdy. Hlavně já už ne. "

V tu chvíli mi bušilo srdce, jak nejvíc mohlo. Tohle je ten Jimin, kterého jsem obdivoval od prvního našeho setkání. 

Neodešel, jen se ke mně naklonil a dal mi tu nejsladší pusu, kterou jsem v životě dostal. Jeho rty byly tak dokonalé. A já mu ji velmi rád oplatil. Už nikdy ho nechci ztratit a doufám, že ani on mě ne.

,, Miluju tě Kookie .. "

,, Já tebe taky, navždy .. "

                                                  -----------------------------------------

Yees, tak pátá a poslední část je na světě a já doufám, že vás ten krásný konec potěšil a že to Jiminovi taky odpustíte :) :D Děkuji, že jste si přečetli tuto povídku a budu ráda, když mi dáte vědět o které další skupině bystě chtěli povídku :) Případně přímo členové, kteří by tam měli vystupovat :)) 

                                                                         ----------------------------------------