♡ I UPÍŘI UMÍ MILOVAT ♡ (one direction)

Part 9

O pár měsíců později...

Už se začínám aklimatizovat...s klukama je to v pohodě, ale nejvíc si rozumím s Louisem..dnes je pondělí a ja se převlíkám, abych mohla vyrazit s klukama do školy. ,,Heidi?! Dělej přijdeme pozdě!" no ovšem to mi este chybělo ,,Jasný Liame, už běžím! " když jsem vyrazila na chodbu srazila jsem se s Niallem ,,Ou promiň" pipla jsem a utíkala dolů za klukama, kteří už čekali v autě. ,,No konečně.." ,,Zmlkni Zayne " umlcel ho hned Louis a na me se krásně usmál.. Na cestě do školy jsem přemýšlela o par ubehnutych mesicich... Za tu dobu se toho moc neudalo... ze me a Louise se stali nejlepší přátelé, s Liamem jsem taky dobrá kamarádka, Zayn je prostě...Zayn, s Harrym je to pořád stejný a s Niallem se bavím, ale je straaašně naladovej...z mého přemýšlení mě vyrusila ruka mavajici před mým obličejem ,,Hej? Heidi jsme u školy " podívala jsem se na Louise, který se smál a pořád mi luskal před obličejem. Hodila jsem po něm pohled "jako vážně" a vystoupila z auta. U skříněk jsem se potkala se svou kamarádkou Elisabeth ,,Ahooj Heidi" místo pozdravu jsem na ni pouze koukala, protože byla u ty party namyslenych barbin a vypadala jako strašák...měla na sobě růžovou minisukni, bílé tričko, a růžovou bundicku...a ten zmalovanej obličej bože...radši jsem se otočila a přidala se ke klukům. Celý školní den proběhl stejně jako ty ostatní...takže nuda. No hurá oběd pomyslela jsem si, když zvolilo na poslední hodinu, ale můj názor se změnil hned jak jsem zasedla ke stolu. Viděla jsem Elisabeth, jak se ocicmava s vedoucím fotbalového týmu... Heath Robinson, namakanej a pohlednej modrookej kluk. Když jsme společně s klukama dorazili domů rozplacla jsem se na postel jako vorvaň. Večer jsem koukala na staré fotky s El ,,Co se to s ni stalo"zeptala jsem se sama sebe ale odpověděl mi Harry ,,změnila se" podívala jsem se na něj se slzami v očích...on si toho všiml a řekl ,,nikdy bych neřekl ze tohle udelam" a než jsem stačila vstřebat co řekl byla jsem v jeho objetí, které jsem mu samozřejmě opetovala. ,,Ne, abys to někde vykecala" ani jsem mu nemusela nic slibovat,protože do pokoje vtrhl Loui a koukal na nás jako na mimozemšťany. ,,Jako tady je objimacka a vy me nepozvete?!" snažil se tvářit vážně ale to mu vydrželo asi vteřinu a pak se začal nehorázně smát a my s ním. Asi do desíti večer jsme si povídali a pak jsem musela jít spát a kluci si šli nalovit "papani". Nakonec jsem usnula s vylepšenou náladou díky mým dvoum super přátelům.

Taak zaprvé bych se chtěla moc omluvit ze dlouho nebyla žádná část...moc nestíhám pac jezdím po středních školách a vybírám kam půjdu... a za druhé bych chtěla (zase) poděkovat michaela20025 za podporu...ses ta nejlepší čtenářka kterou mám to ty si mě přesvědčila napsat další část a od začátku me podporujes a za to jsem ti vděčná