Beznaděj

Jako smrt

Karin

Když jsem otevřela Lyře dveře dost jsem se jí lekla. Vypadala jako chodící stělesnění smrti. Byla bledá jak křída, pod očima měla tmavé kruhy,oči měla zarudlé a všude jí stékala řasenka. Rty měla bílé a popraskané. Z její vyhublé postavy jsem usoudila že nejí a z jejích popraskaných rtů že nepije. ,,Bože Lyro! vydechla jsem a pustila jí dál. Vedla jsem jí k sobě do pokoje. Lyro co to prosím tě vyvádíš?" zeptala jsem se a podala jí vodu. ,,Nic. Jen zažívám ty nejhorší chvýle mího života!" vzlykla. ,,Bože! Neměla jsem ti nic říkat! Vždyť se kvůli němu trápíš! Zbytečně! Nemáš jediný důvod! " křikla jsem na ní. ,,Ale já mám důvod! Já... Já ho pořád miluju..." koktala. ,,To mi obě! Víš jak bolelo když mi řekl že jsem děvka?" řekla jsem a obejmula jí. Bylo to dlouhé obětí. Lyra i já jsme se rozbrečeli. ,,Ach Lyro! Prosím odpusť mi to! Odpusť mi všechno!" brečela jsem. ,,Já jsem ti už dávno odpustila Karin!" usmála se. ,,Musíš se s ním vidět! Musíš nebo se utrápíš." navrhla jsem. Lyra jen za kývala hlavou. A se slovi že mi napíše odešla.

Lyra

Šla jsem z pokoje Karin dolů na chodbu. Brečela jsem. Do někoho jsem narazila. Sykl bolestí a spadl. ,,Promiň!" pomohla jsem mu vztát. Byl to Mike bratr Karin. Je mu už 21. Asi se mě dost lekl když uviděl mé zarudlé oči. ,,Jej ahoj..." řekl a snažil se přijít na mé jméno. ,,Lyra! " napověděla jsem mu a podala mu ruku. ,,Mike." zazubil se. ,,Jo já vím." řekla jsem a měla jsem se k odchodu. ,,Počkej! Mám pocit že tě znám.... Neznáme se?" podrbal se na hlavě a mě bylo do breku. ,,Známe! Pomáhal si Karin se šikanou a zmlátil si mě! Tady mám od tebe ještě modřinu." řekla jsem a vyhrnula si tryčko aby modřinu dobře viděl. Vykulil oči, zrudl a začal se svým proslovem. ,,O...omlouvám se. Já tě nepoznal... Tenkrát si nebyla tak hubená a.... Vůbec co tu děláš? Vždyť se s Karin nesnášíte!" vyzvídal dál. ,,Časi se holt mění! Měj se Miku!" odcekla jsem a odešla. Poslední co jsem viděla byl Mike který se studem propadal do země.

Iris

Konečně mě pustili z nemocnice! Mám sice mám ještě sádru ,ale to vůbec nevadí! Už se nemůžu dočkat až budu doma. Lyra potřebuje mojí pomoc! Musím jí pomoc i když mám sama celkem deprese. Rozešla jsem se s Davem! Stejně divně smrděl. Byl to debil co chtěl jenom sex! Jenže já jsem pořád pod zákonem. Je mi 14! No... Dlouho už nebudu. Prvního dubna mám narozeniny a to už je za měsíc. Lyra má narozky prvního března, jak komické že? Proboha! Lyřiny narozeniny. Jsou už pozítří! Já úplně zapomněla! Mezi tím co jsem dumala o narozeninách jsem pomalu došla k domovu. ,,Iris! " ozvalo se z okna. Byla to Lyra. Blezku rychle seběhla dolů a obejmula mě. Hrozně se rozbrečela. A právě v tu chvíli mi došlo že je něco hodně špatně. Lyra byla tak hubená že jsem pouhým dotekem cítila její kosti... ,,Ach Lyro! Co se ti stalo?" rozbrečela jsem se také. ,,Iris.... Všechno ti řeknu.... " řekla a svou hubenou rukou mě vedla dovnitř...

Hmmm. Lyra se nám mění v kostru co? :D Nebojte... Ona se z toho dostane... Jinak se zde oběvili dvě novinky. Tak za prvé zde vyprávěli tři postavy: Karin,Lyra a Iris. A za druhé se zde objevil Mike bratr Karin který je pátá hlavní postava:

1. Lyra
2. Peter
3. Iris
4. Karin
5. Mike

Tak dost okecávání... Myslíte že se k sobě Lyra a Peter vrátí? Napište mi to! I love you!:-*