NaruSasu Pravá láska

5.díl Probuzení

Když jsem se ráno probudil, místo vedle mě bylo prázdné a chladné, takže se Naruto ještě předtím, než bych vstal, vypařil jak pára nad hrncem, ale třeba to byl jen sen, jenže když jsem se chtěl posadit, palčivá bolest v zádech mě jen přesvědčila o tom, že se o žádný sen nejednalo, Naruto si jen ráno uvědomil, co za blbost proved a tak se zaději vzdálil a teď toho někde lituje. A tak jsem se, s polovičním pocitem viny, že za to vlastně můžu já, I přes nějakou tu menší bolest, odšoural do koupelny kde si na půl hodinky vlezl pod teplou sprchu, což se mému tělu líbilo natolik, že i nějaká ta menší bolest úplně ustala. Do školy jsem měl naštěstí ještě čas a tak jsem nemusel nikam spěchat. Když jsem došel dolů a upřeně se zadíval na gauč, kde to všechno začalo, bylo mi do breku, ale můžu si za to sám. No nic, posbíral jsem svoje věci, oblíkl si uniformu, vzal tašku s věcmi a líně se začal šourat do školy.

"Héj Sasuke, počkej na mě, nespěchej tolik, vždyť ti ta škola nikam neuteče." "Ahoj Sakuro, vždyť víš, že jsem jeden z lidí, co se do školy těší." "No joooooo, ale co na tom, ale to není to hlavní, když máš tu školu tak moc rád, tak kde jsi byl včera celý den?!" "No víš, já...ehm..." sakra zapomněl sem si něco předem vymyslet, jako bych nevěděl, že se mě na to budou všichni vyptávat, sakra. "Víš Sakuro, nebylo mi nějak dobře, tak jsem raději zůstal doma." "Jáj, božínku a už jsi v pořádku? Jestli chceš tak se o tebe sama postarám a pokud budeš chtít tak tě i uložím do postele." "Kdo koho bude ukládat do postele?" "Jáj Naruto ani sem si tě nevšimla, já tady Sasánka pokud bude chtít, aby mu bylo dobře." "Ale mě je dobře Sakuro, a omluvte mě, chtěl sem ještě zajít za senseiem." "Můžu jít s tebou." "To je dobrý Naruto." A aniž bych se na něj podíval odešel sem druhou stranou chodby, než moji spolužáci, cítil sem je jejich pohledy v zádech.

Sakra za minutu zvoní a já sem na úplně opačném konci školy než je moje třída. Potom, co sem odešel od Sakury a Naruto s výmluvou, že jdu za senseiem, sem se ukryl do stare budovy školy, která se dnes už nepoužívá a je v ní úžasný klid. Já si sem rád někdy po škole zajdu, jen tak abych utekl od okolního světa a navíc je zde jediné piano v celé škole, ale protože jsem na celé škole jediný kdo na něj umí ještě hrát, vím o něm jen já. Jenže teď sem si nedával pozor a stratil sem pojem o čase, po škole je to v pořádku, ale před vyučováním? Sakra, to vůbec není dobré. "Hej Sasuke neměl si být u senseie a nebo teď už spíš ve třídě, sedět na místě a připravovat se na hodinu jako pilný student?" Celé tělo, vzrušením a hrůzou na ten hlas, mi úplně zkoprnělo, nebyl sem schopen jakéhokoliv pohybu, on se však vydal směrem ke mně, a zastavil se úplně těsně u mých zad, cítil sem jeho teplý dech na své krku a jeho tělo na svém, při čemž jsem si vzpomněl na včerejší událost. "Jj, jaks věděl, že budu tady?" "Vždycky sem chodíš, pozoruji tě už delší dobu a vím, že tu trávíš dost času po škole, tak když jsi nešel za senseiem a nikde jide si taky nebyl, bylo mi jasné,že můžeš být jedině tady I když nevím, co tu celý ten čas děláš, a to mně u osoby kterou miluju vytáčí." "Miluješ? Už nikdy mi takhle nelži, měl si říct, že mně nesnášíš..." "Co? Počkej Sasuke, ty to nechápeš.." "Nechápu? Řekni mi, co nechápu na tom, že já tě skutečně miluji, dokonce se nechal tebou I ošukat, I když sem sám řekl, že chci počkat, překonal sem svůj strach, a když jsem se ráno probudil, ty jsi nikde nebyl, prostě ses vypařil jak pára nad hrcem. Ani si nedokážeš představit jak špinavě a hrozně jsem se dnes ráno cítil. Takže mi neříkej už nikdy, že mě miluješ, když pak chceš udělat tohle to." Otočil jsem se na něj, na ten pohled v jeho očích nezapomenu, tedy dokud jsem ještě trochu viděl přes své slzy. "Och bože Sasuke, I tu tvou hloupost na tobě tolik miluju, ani náhodou nelituji toho, co se včera stalo, sem za to strašně rád, protože tě miluji celým svým srdcem a to, že jsem odešel tak narychlo, za to se ti hluboce omlouvám, ale chtěl jsem se doma ještě osprchnout, abych tě u tebe nebudil a navíc sem si musel pro věci a uniformu, víš? Tak už prosímtě přestaň plakat" Sakra no jo, já sem ale idiot, jediná vysvětlitelná věc, a ta mě samozřejmě nenapadne. "No já, já jen myslel, že no..." "Pšš, už je to dobrý, hlavní je že tě miluji a ty mě to je pro mě na celém světě nejdůležitější." Po těch slovech mě políbil na čelo, gesto, které dělají matky svým dětem a mě dokázala vlt znovu krev do žil. "No ale vlastně je tu ještě jedna věc, která mě dost zajímá, co tady děláš celý ten čas? Nerad bych si myslel, že děláš něco nekalého."