NaruSasu Pravá láska

2.díl Alkohol dělá své

Celý den jsem byl jako na trní. Přece mu to nemůže jen tak říct? Nebo jo? Ne, v žádném případě, je to můj jediný nejlepší kamarád, nikoho jiného už tu nemám, pokud tedy nepočítám ty uječený holky ze školy. A jak jsem tak usilovně přemýšlel, nestalo se nic jiného, než, že jsem nic nevymyslel a nakonec i v obýváku na pohovce usnul. Nevím kolik bylo hodin, když jsem se znovu probudil, ale venku byla tma a nade mnou se skláněl ten nejúžasnější člověk jakého znám. „Naruto?" zeptal jsem se ještě rozespale. „No jasně, že jsem to já, koho jiného bys taky tak mohl čekat? Vílu Kmotřičku?" „Jo čekal, už půl roku mi totiž slibuje, že se mnou půjde chlastat a zatím pořád nic." „No jo, vždyť ji znáš, ta je v lihu tak často, že ani neví, co mluví." Musel jsem se zašít smát, protože tohle bylo moc i na mě. „No ale dost keců, donesl jsem nám piva, tak se do toho zrovna dáme, co ty na to?" „Já jsem jedině pro." A tak jsme tam nejméně dvě a půl hodiny popíjeli pivo a bavili se, když jsme se ocitli už v náladě a tak se Naru rozhodl, že teda přejde k jádru věci. „Sasuke, ale to hlavní jsme ještě neprobrali, a to, co se s tebou v poslední době děje a jak už jsem ti řekl, nic jiného, než pravdu jako odpověď neberu. Už delší dobu si všímám, že jsi stále duchem nepřítomný, moc nevnímáš, co se okolo tebe děje a už ani se mnou si tak moc nepovídáš a nehraješ jako kdysi, a do očí, už se mi vůbec nedíváš spíš si myslím, že se mi snažíš vyhýbat. A tak se chci zeptat, co se to s tebou děje, stalo se ti něco? Mě to můžeš říct." Já už byl přeci jen mírně podnapilí, ještě víc, než Naruto, protože jsem ze sebe potřeboval dostat trému. „Víš Naruto, není to tak, že by se mi něco stalo, a už vůbec se ti nevyhýbám, vždyť přeci jsi můj nejlepší kamarád, víš, já se do někoho zamiloval..." jen při těch slovech jsem začínal mírně cítit, že zase rudnu. „Ale, ale, ale a kterápak, je ta šťastná?" „No v tom je ten největší problém za který mě budeš nenávidět, ona to není holka..." „Kluk?" „Jo." Chvíli nastalo ticho, které nakonec prolomil až Naruto, neboť já k tomu neměl odvahu. „No to přece není nic tak strašného, tak si gay, no a? Za to tě přeci nebudu nenávidět, jsi můj nejlepší kamarád, a tak to i zůstane. A můžu aspoň vědět, kdo to je?"„No když já nevím jak bych ti to pověděl." „Nestyď se Sasuke." „Tak dobře." A tak, protože se mi zdálo, že by slova nestačila, nahnul jsem se k Narutovi, zavřel oči a přitiskl své rty na ty jeho. Byli takové, jaké jsem si je vždycky představoval, měkké, pružné a hebké, i když jsem věděl, jak to všechno skončí, že jsem právě všechno pokazil, právě v tuhle chvíli mi to bylo úplně jedno, pro mě bylo hlavní aspoň na chvíli si užít tento pocit. Ale ještě neočekávanější bylo, když se sám Naruto připojil a prohloubil tak o něco víc náš společný první polibek. Po chvíli jsme se však již museli od sebe odtrnout, abychom nabrali čerstvý vzduch do plic. Hned sem na Narutovi poznal, že se stydí a je nadržený zároveň. „Naruto? Já se omlouvám, já..." Ale než jsem stačil dopovědět větu, Naru mě zaskočil: „to nic Sasuke, to já se omlouvám, to to pití a... no podívej kolik je hodin, já už musím jít, měj se..." „Počkej Naru..." ale už jsem mu nestihl nic říct, neboť vystřelil jak raketa ze dveří. A mě to právě došlo, právě jsem si pokazil kvůli jednomu polibku celý život, já jsem ale blbec. V těžké depresi, jsem se dobelhal po schodech ke svému pokoji v prvním patře, kde jsem se vysvlékl, jen do trička a boxerek a lehl do postele. Aniž bych si to uvědomil, začly se mi po tváři kutálet slzy. Takhle jsem ležel dlouho, dokud jsem vyčerpáním neusnul.