Sněžítko

4. kapitola

Sněžítko bylo rozbité. Ale co hůř, sněhulák v něm nebyl. Proboha, kam se poděl?

"Mami! Tati!" běžím za křiku  do ložnice. Rodiče úlekem vyskočí.

"Co je Sigree.. Proboha, co se děje?" panikaří máma

"To..to.. sněžítko,.." táta už teď vyvrátí oči v sloup, ale i přesto jde rázným krokem k polici se sněžítkem.

"Sigrún! Co jsi to provedla?" zanadává táta

"Takové pěkné sněžítko. A jak bylo drahé! Neříkej mi že zrovna tebe  tak rozrušilo rozbité sněžítko.. Vyděsila jsem k smrti!"

"A-ale to ne já! To sněhulák!" jen jsem to vyslovila, uslyšela jsem jak hloupě a absurdně to zní.

"Chudáček, je úplně rozrušená! Asi byl silný vítr a shodil ho, Sigree, lekla ses, viď?" úplně najednou změní tón máma

"Běž si lehnout." řekne stroze táta.

"Já to zatím zametu." dodá máma.

"Ne!! Já-já to udělám." Rodiče zvednou tázavě obočí, ale alespoň  se odeberou zpátky do postele. Nevím, co mě to napadlo. Mohla jsem tušit, že mi rodiče neuvěří. Nabrala jsem střepy a sníh na lopatku a hodila je do sklenice a schovala pod stolem. Ještě  jsem si mezi střepy sáhla na sníh. Málem jsem překvapením vyjekla. Byl zase měkký, jemný a hebký, jak jsem si ho pamatovala ze svých prvních snů. Tu noc už jsem se neodvažovala usnout. Zdálo se mi jako by se mnou někdo třásl jako ve sněžítku. Další den ráno ohromně nasněžilo, takže jsem se do školy musela lopotit  dvakrát déle. Ani jsem se do školy netěšila. Nemám pro svou podivnou povahu moc přátel a rodiče mi to často předhazují.  

Po škole jsem zamířila rovnou ke břehu moře. Chodila jsem tam po škole skoro vždycky. Bydleli jsem u pobřeží a já pobřeží milovala. Milovala jsem sledovat neustále narážející vlny, nespoutané a  volné a pozorovat písek  mokrý od mořské vody a pěny.

Tentokrát na moři bylo ale něco zvláštního. Dlouho jsem ho sledovala, ale bylo to jiné. Nebavilo mě to jako dřív, moře bylo vzdálené a odcizené. Nechápala jsem to. Šla jsem po zasněžené zemi, zula si boty a pomalu vstupovala do ledového moře.  Bodavě ledová voda mi byla teprve sahala po lýtka když jsem o něco zavadila. Kopla jsem do toho a pořádně to bolelo. 

Sáhla jsem před sebe. Sklo. Podívala jsem se na oblohu. Zasklená. Podívala jsem se pod vodu. Zase sklo. Najednou sněžení zesílilo. Byla jsem zavřená ve sněžítku.