Dvojí život

5.kapitola

Dnešek by měl být den jako každý jiný. Teda, alespoň jsem byl přesvědčen, že tomu tak bude.

Ráno jsem šel normálně do školy a celý den se opět marně snažil navázat s Teresou nějaký trochu jiný kontakt. Marně.
Když jsem šel ze školy celou dobu se mi honily hlavou výmluvy, které jsem celý týden používal, abych kamarádům vysvětlil, proč nepůjdu zadarmo na nejlepší koncert na světě. Štve mě, že nemůžu prostě říct něco jako: ,,No víte já nemůžu, protože budu vystupovat". To se prostě nikdy nestane. Tentokrát prý jedu do lázní, jak napadlo rodiče. Pfff, lázně. Stejně mi to nikdo nechtěl věřit a myslím, že mi to nikdo ani nevěří.

Už jsem skoro doma.
Dneska mám chuť na svůj detox- skládání.
Hned první věc, kterou jdu dělat je, že jdu do studia.
G, C, F
To jsou první akordy které mě napadnou.
Prostě si tam tak hraju a všechno si pečlivě zapisuju. Poslední dobou mi nedělá problém hudba, ale text. Texty šly vždycky ze mě. Napadly mě okamžitě, ale teď nevymyslím rým ani ke slovu láska. Prostě to nejde.
Asi toho nechám a půjdu si lehnout. Vyjedu výtahem až do svého pokole a zapnu noťas.

A heleme se, píše Teresa.
(Ona * , on • , on si myslí)
* Ahoj Martine, nemáš chuť udělat si novou profilovku? Já teda jo!! ;) Co takhle sraz ve tři na náměstí?
Okamžitě reaguju.
• Ahoj, jo super. Budu tam. Mám vzít foťák nebo bereš svůj?
* Dostala jsem teď k Vánocům novej, takže ho chci zkusit.
• Kk

Odepíšu a jdu se připravovat.
Tohle bude hodně důležitý rozhodování nad tím, co si vezmu. Zaprvé, bude z toho nová profilovka a ta je pro mě docela dost důležitá a zadruhé, jdu někam s Teresou, takže musím vypadat jednoduše skvěle!

###########################

Tak a jsem na náměstí. Kde asi je. Aha, támhle. Už má v ruce foťák a něco zkouší fotit. Na sobě má černé legíny, červenou kostkovanou košili a rozepnutou modrou bundu, která jí dokonale sedí. Kolem krku má kromě černé šály foťák. A má na sobě taky ty dokonalé hnědé boty, co jsem jí dal k Vánocům. ,,No tak Martine, už po ní nečum a jdi za ní, musíte fotit" řekl jsem si a rychle jsem za ní šel.

,,Tak co, jak to jde s novým přístrojem?'' začnu přátelky a s úsmvem jako vždy. ,,Docela ještě zlobí, ale myslím, že se to zlepšuje. Podívej jako fotku jsem teď vyfotila" chlubí a se a už už mi pod nos strká svůj nový Canon D700! Ta fotka je dokonalá. Je na ní věžička radnice a dnešní nádherná čistá obloha. ,,Na začátek slušný" popíchnu jí a rozejdu se směrem k lesu, kam chodíme fotit.
Teresa se zastavuje u každého stromu a ukazuje mi, jak si mám stoupnout. Cítím se jako když mě fotili na obálku She. To bylo úplně stejné akorát v teple ateliéru.
Když se vystřídáme a Teresu fotím já je to rychlejší, protože jsem rozhodný v tom, že už jsem tu správnou fotku vyfotil!

Konečně máme dofoceno a jdeme z lesa rovnou domů.

(M: Martin, T: Teresa, co si on myslí)

M: Bylo fajn se takhle trochu odreagovat, když toho teď mám tolik.
T: Jo? A co máš prosím tě?
Jejda, teď jsem se zase skoro prořekl. Už nevím jak dál. Strašně bych jí to chtěl říct.
M: Alé to víš, škola a naši. Prostě to bylo super.
T: Jo to teda bylo..
Zdá se mi to nebo se ta holka červená?
T: Víš chtěla jsem se tě na něco zeptat. Co bys řekl na filmovej večer? Rodiče nebudou zítra doma a mám chuť si pustit přesně ty filmy, co ty tak 'miluješ'!
Co to právě řekla? Ona chce, abych u ní přespal. No tývado.
M: No pokud mi tam kromě Lol a podobných kravinek pustíš taky novýho Bonda, rád přídu.
T: Přijď, ale toho Bonda si musím ještě rozmyslet.
Chvíli mlčky jdeme a pak se Teresa zastaví.
T: Zavři oči.
Udělal jsem to.
Najednou bylo ticho.
Asi 5 sekund se nic nedělo a asi si dokážete představit, co to bylo za příšerných 5 sekud čekání a nic nevědění!
A pak.
Jako by se za mě přimluvil bůh a seslal mi tenhle moment.
Na svých rtech jsem ucítil ty její a hned jak jsem své oči otevřel..

byla pryč.