Dvojí život

4.kapitola

Zpěv, tanec a celkově pódium je můj život.
Nedokážu si vůbec představit, že to, co jsem s rodiči vytvořil zmizí. Víte když na něčem dřete a pak se to pokazí je to horší než když dostanete 5 z testu z biologie. Víte, že na test jste se vykašlali, ale když na té věci makáte a pak najednou BUM a je konec? To přece nemůžu dopustit!
Moje škola nesmí přijít na to, jaky život žiju!

Během tohole přemýšlení už jsem na cestě domů. Mimochodem, nesnáším běhání, ale dneska hodlám až ze školy doběhnout rovnou domů, okamžitě si promluvit s rodiči!

Konečně už dobíhám před bránu k domu. Náš dům je vlastně vila. Už jsem jistě zmiňoval, že mám bohaté rodiče. Náš dům má 3 parta, z toho celé 3. parto patří mně a sestře! Teď už vlastně jen mně, protože ségra se už odstěhovala. Je jí 20 a když teď chodí na vejšku a má kluka, tak se rozhodla, že se s ním odstěhuje do bytu. Zpět k domu. Ve 3. patře mám tedy svůj pokoj, dál tam je koupelna, místnost s nástroji, sestřin pokoj a taneční sál. Druhé patro je rodičů. Jejích koupelna, pokoj, kuchyň a také obývák. A dole je nahrávací studio a malé prostory pro natáčení klipů! Miluju také naši zahradu! Máme tam bazén a spoustu lehátek. A za domem je obrovský trávník, kde je trampolína a také mini golf, který ale nenávidím, protože mě jako malého ségra švihla holí. Vím je to dávno, ale prostě od té doby to nemužu ani vidět. A poslední, naprosto libová věc je malý domek, který na první pohled vypadá jako kůlna. Ale...Je v něm disco sál a bowlingová dráha! Mám totálně úžasný dům, ale někdy bych to klidně vyměnil za úplně normání rodinný domek! Nenávidím totiž lidi, kteří mi stále řikají, jací jsme zabohatlíci a podobně. Nikoho totiž nezajímá, jak jsme se k tomu dostali! Že táta musel dřít než se mu věci začaly dařit. Začínal na nule a to kde je teď si vydělal čestně a úplně sám. Navíc se celá neše rodina nevychloubá a bereme se za normání lidi. Bohůžel jiní lidé to tak nevidí a nenechají si nic vysvětlit!

Jako neřízená střela vbíhám totálně spocený do domu, vybíhám první schody a řítím se do obýváku!
,,Jak jste mohli rozhodnout beze mě o takové věci, jako je koncert před mojí školou"?
,,Martine uklidni se prosím, posaď se a hlavně nás vyslechni, ať to nedopadne jako posledně" říká úplně klidným hlasem táta.
,,Víš přišel nám dopis od tvého ředitele s prosbou o tento koncert. Celá škola tě miluje a proto chtěl pan ředitel uspořádat překvapení" řekla mamka.
,,Oni ale nemilují mě! Milují TyMa! Už jsem vám říkal 1000krát, že nechci, aby mi to zasahovalo do osobního života? Co mám asi řít Edovi, až se bude ptát proč na koncert nejdu?"
,,To už jsme vymysleli! Jenom jako pojedeme zrovna tento den do lázní. Neboj vše je připraveno. A žádné diskuze! Od čtyř máš dnes malý koncert pro ty postižené děti, tak se jdi připravit a pojedeme" řekl táta a já se radši rychle odebral do svého pokoje.

Postel, to je to jediné, co mi teď pomůže abych se uklidnil. Proto jsem hned skočil do své velké měkké postele a zavřel oči. Hned jak jsem je zavřel se ozval můj noťas! Teresa napsala!

On* Ona+
+Čau Martine :)! Hele co máme zítra na ájinu?
Samozřejmě! Co jsem si mohl myslet? Napíše jenom, když chce vědět něco do školy. Ach jo.
+Máme si připravit speaking o tom fotbalistovi ;)!
*Super, dík! A jak se těšíš na Tyma?<333
+Bohůžel jedem zrovna do lázní, ale snad ho uvidím někdy příště.
*To je škoda! Tak na něj někdy zajdem spolu jo? ;)
Pane bože! Proč když mám možnost s ní někam jít je to nemožný?! Já mám fakt smůlu!
+Noo jasně.
Ještě něco mi napsala, ale už se nechci dívat. Jdu radši spát. Mám ještě hoďku do koncertu..