Co když to bylo jinak? (HP FF)

Kapitola 25.

Mezitím co se dole v hale ocitli nečekaní hosté v jiné části domu byla Isabell, užívající si své volné chvilky s Dracem. Pohodlně leželi v posteli, přitulení k sobě a mazlící se. V tu chvíli byla černovláska tak spokojená, nic jí nechybělo a vše se zdálo tak normální. Nejspíše by to bylo jedno ze skvělých odpolední, kdyby to ovšem něco nenarušilo.

Z útrob domu se začal roznášet křik, který byl slyšet po celém domě. Hned jak ho dívka uslyšela, ztuhla a okamžitě se odtáhla od blonďatého chlapce, přičemž se začala zároveň zvedat z postele. Najednou ucítila na své paži jeho ruku. Podívala se mu do očí. Ve tváři měl rozmrzelý výraz.

„Co chceš dělat?." spustil. Zaraženě si ho prohlížela.

„Jdu dolů." pronesla rázně.

„Neblázni, prosím tě, nechoď tam." pošeptal, když si ji přitáhl zpátky k sobě. Podívala se na něj s trochou údivu.

„Já musím, nehodlám to poslouchat, potřebuju vědět co tam děje." řekla.

S tím se zvedla s zamířila ze dveří. Draco nějakou dobu čekal a následně se pro jistotu vydal za ní.

Isabell netpělivě procházela chodbami v domě, za stále častějších výkřiků. Při každém se v ní něco pohlo. Věděla, že je někdo mučen a ona mučení z duše nenáviděla. Oprávněně.

Po pro ni nekonečné době stanula před dveřmi do hlavní haly, opatrně je otevřela. Nechtěla hnedle poutat pozornost, a vstoupila dál. Ve dveřích se ale zase rychle zastavila. Před ní se právě odehrávala její nejhorší noční můra.

Uprostřed místnosti na zemi ležela její kudrnatá přítelkyně, Hermiona. Nad ní se skláněla Bellatrix s hůlkou přiloženou k jejímu předloktí a něco jí tam vyrývala. Hermiona byla celá bez sebe bolestí. Muselo to trvat už dlouho, jelikož se pomalu méně a méně vzpouzela. Spíše začínala upadat do jakéhosi transu.

Isabell otupěle stála ve dveřích a zírala na svou mučenou kamarádku. V ten moment byla úplně zkamenělá, myšlenkami někde mimo realitu. Dost! Okřikla se v hlavě. Konečně se začala vracet zpět na zem.

Bleskově přelétla místnost, přičemž zbystřila, když její pohled zaměřil lesklý dlouhý kovový předmět povalující se nedaleko dvojice žen. Meč Godrika Nebelvíra. To ovšem znamenalo jediné, Harry je někde poblíž. V těle dívky narůstal vztek, přistupovala blíže k dvojici. Bellatrix si toho nejspíše všimla, protože zastavila svou činnost. Isabell tedy neváhala a napřáhla se s hůlkou, aby na ni mohla seslat kouzlo.

„Ty jedna mr-" Jenže ji něco zarazilo. Nebo spíš někdo, kdo chytl její ruku a dal ji svou kolem pasu.

„Nedělej to, budeš mít velké problémy." zašeptal jí do ucha, ale bylo pozdě Bellatrix se otočila a díky chlapci teď seslala kouzlo na bezbrannou dívku. Kouzlo na ni dopadlo a z ruky jí vylétla hůlka.

„Ale, ale, ale o copak se to tu snažíme?" rozesmála se smrtijedka, „Ty nám chceš zachraňovat mudlovskou šmejdku, nebo co?"

Draco pustil její ruku, která se přesunula dolů k jejímu boku, zaťatá v pěst. V dívce přetékal hněv, takhle naštvaná ještě nikdy nebyla. Myslela na jediné, chtěla mít v ruce zpět svou hůlku, aby s ní mohla odhodit tu šíleně se smějící ženskou. K jejímu překvapení ji z ničehožnic přilétla zpět do ruky její hůlka, přesně tak jak to chtěla.

Všichni v místnosti byli tím jevem zaskočeni. Dokonce i samotná Isabell byla překvapená, ale neměla čas se tím zdržovat, využila chvilku nepozornosti.

„Mdloby na tebe."

Smrtijedka to nečekala, nestihla zareagovat a tak se její tělo odmrštilo několik metrů dál.

Tělo smrtijedky se přestalo hýbat, proto černovláska změnila svůj zájem na někoho důležitějšího. Přiskočila ke své kamarádce, která to celé mlčky sledovala. Na nic nečekala a začala jí kouzlem léčit její zranění způsobené tou odpornou bytostí válející se na podlaze kousek od nich. Rána byla skoro vyléčená a Hermiona už vypadala o moc lépe.

„Děkuju." vysoukala ze sebe směrem k Isabell a zadívala se jí do jejích modrých očí. Dívka přikývla. „Víš, chci ti říct, že se na tebe nezlobíme, mluvili jsme s Harrym a odpustili jsme ti. Chci, abys to věděla." Černovláska se na ni zářivě usmála.

„Děkuju, moc si toho vážím."

V té době se ze sklepní cely, pomocí Dobbyho dostali ven její další přátelé Harry, Ron a s nimi Lenka a Ollivander, ke kterým ještě v průběhu Hermionina mučení přibyl skřet z Gringotovy banky. Nikdo z nich neotálel a hromadně se vydali nahoru. Připravovali se na možný střet, ale ten nepřišel. Jakmile se dostali nahoru, uviděli Isabell klečící u Hermiony, ta vypadala celkem v pořádku akorát trochu unaveně. Dál od nich leželo na zemi bezvládné tělo Bellatrix Lestrangeové. Dále v místnosti viděli Draca, postávajícího mimo centrum dění.

Harry s Ronem přispěchali k Hermioně. Po cestě ještě Harry vzal do ruky meč, o který prakticky zakopl.

Když zjistili, že je v pořádku a co se stalo, oddychli si. Harry se sehnul a obejmul Isabell.

„Díky, že jsi ji zachránila." pronesl Ron.

„To je samozřejmost," odpověděla mu.

Najednou však ucítila něco špatného.

„Musíte odsud vypadnout!" vykřikla.

Za ní se pomalu zvedala osoba. Všichni se vystrašeně seběhli k Hermioně, připraveni k přemístění. Isabell se podívala na Bellatrix. V jejích očích uviděla ohromnou nenávist.

„Avada kedavra." vyslovila Bellatrix.

Na Isabell se řítila zelená kletba. Čekala konec. Ale nestalo se tak.

Z rukou smrtijedky vylétla hůlka, která skončila v rukou Rona. Hned potom se začali přemisťovat. Avšak Bellatrix jim tam stihla hodit nůž, schovaný v její botě.

Zmizeli.

Dívka upřela svůj pohled na Draca, ale ten měl oči stočené jiným směrem, podívala se tedy tím směrem a zjistila důvod, proč nebyla zasažena kletbou. U vchodu stál muž v černém hábitu v obličeji nic neříkající výraz. Byl to její otec, lord Voldemort, s hůlkou v natažené ruce.

Další díl! :) dnes o trošku delší. Jaký na to máte názor?