Hlídač psů

Tohle má být můj nový domov? Ale ne!

Harry:

Vítězoslavně jsem se usmál na Louise a připl Snoopyho na vodítko. Šli jsme pomalou chůzí až k mému bytu. Cestou jsem zavolal mým poskokům, aby mi dovezli Louisovy věci. Tvrdili mi, že za dvě hodiny budou u mě. Louis si mnul oči, asi byl unavený, ale já měl energie na rozdávání.

Došli jsme do mého bytu, přesněji do výtahu, kde jsem zmáčkl nejvyšší patro a čekali jsme až nás zaveze domů. Do našeho domova. Mého a Louisova. To zní skvěle. Nijak mi nevadilo, že jsem ho k tomu prakticky přinutil. Mezi námi bylo celou dobu ticho. Trapné ticho, které mi vadilo. Musel jsem to utnout. "Proč bydlíš sám?" Zeptal jsem se a Louis se na mě polekaně koukl. "Ehmmm...... Rodiče mě vyhodili. Asi před půl rokem." Řekl a zase sklopil pohled. "Proč?" Jo jsem zvědavý, ale když už spolu máme bydlet... "Protože jsem jim řekl něco, co jsem si měl raději nechat pro sebe." Zamračil jsem se. Takhle v hádánkách na mě mluvit o půl noci. Jsem čilý to ano, ale moje mozkové buňky dávno spí, jako zabité. "Jako co?" Dožadoval jsem se přímé odpovědi a ne žádného mlžení. Louis se na mě koukl a v očích měl smutný výraz.

Louis:

Harry se chtěl o mě dozvědět možná co nejvíce, jak to tak vypadalo. Otázky přímo na tělo. Je dotěrný jako hmyz v létě. Musím mu to říkat? Ach jo. Povzdechl jsem si a nadechl se, abych mu mohl říct ten úžasný fakt, že jsem gay. "Jsem gay, proto mě vyhodili z domu. A díky tomu nemám peníze a nesehnal jsem práci. Na bytě mám dluh za nájemné a nevím co mám se sebou dělat." Málem jsem se rozplakal. Ostatně to dělám celkem často. Jsem k tomu nějaký nachlazený, protože jsem si nemohl dovolit topit v bytě, tak tam bylo neustále chladno. Co chladno, byla tam taková zima, že i lední medvěd by zdrhnul. A navíc to anglické počasí není nejlepší. "Louisi pamatuj na to, že jsi úplně normální. A co na tom, že jsi jiný? Vše jiné je většinou lepší." Mrknul na mě a lehce se usmál. To už jsem nevydržel a začal plakat. Harrymu se v obličeji odráželo polekání, asi si myslel, že to způsobil on nebo co. Ale díky mému  pláči mě vtáhl do svého obětí a mazlil mě. Bylo mi příjemně, jako ještě nikdy. Pláč jsem uklidnil a nechal se dál objímat jeho silnýma pažema. "Vše bude zase dobré, uvidíš." Lehce se odtáhl a políbil mě na čelo. "Louisi, vždyť ty jenom hoříš." Křikl a odtáhl se úplně. Vztáhl ruku a položil mi ji na čelo. "S jistotou ti můžu říct, že máš teplotu." Bezva, díky bez tebe, bych to nezjistil.

Harry:

Bylo mi ho líto. Vtáhl jsem ho do bjetí, i když tohle nikdy nedělám. Já neutěšuju. NIKDY. Ale u něj je to jiné. Mám pocit, že ho musím před světem chránit. Nevím proč. Ale pro ten zadeček bych klidně vraždil. "Vše bude zase dobré, uvidíš." Šeptal jsem mu do ucha. Lehce jsem se odtáhl a políbil ho na čelo. Proboha, on je úplně vařící. "Louisi, vždyť ty jenom hoříš." Zakřičel jsem a odtáhl se úplně. Ruku jsem mu položil na čelo a povzdechl jsem si. "S jistotou ti můžu říct, že máš teplotu." Louis se zatváři jako: jsi-debil-Harry-bez-tebe-bych-to-nezjistl, a povzdechl si. Harry jsi jednička. Hotový jasnovědec. Výtah cinkl a my vystoupili. Tedy já vyšel i Snoopy, ale Louis zavrávoral a spadl na zem. "Louisi!" Zakřičel jsem. Pustil jsem vodítko a nechal Snoopyho žít si svůj život. Byli jsme v hale mého skromného příbytku. Louise jsem zvedl do náručí a zjistil jsem, že je hrozně pohublý a lehký. Odnesl jsem ho do své ložnice a položil ho na svou manželskou postel. Opatrně jsem ho svlékl a přikryl. "Louisi?" Pohladil jsem ho po tváři, ale nic. Lehce jsem s ním zatřásl a jemu se začaly chvět víčka. "Co se stalo?" Ptal se a koukal zmateně. "Kde to jsem?" Snažil si sednout, ale byl moc vysílený. "Jen klidně lež. Jsi u mě doma. Tedy u nás doma. Ve výtahu jsi omdlel. Nemáš hlad?" Louis koulel očima a koukal se po místnosti. "Ehm.. Jo dneska jsem nic nejedl, ale nemusíte se starat, jen řekněte, kde máte kuchyni a co si můžu vzít." Už se zase snažil vstát, ale ruce ho zase zradily. "Jen klid a když už spolu bydlíme, můžeš mi tykat? Zítra ti vše ukážu. A až budeš mít hlad, jdi klidně do kuchyně a vem si co chceš. Jsi tu přece doma." Louis si zase lehl a lehce se usmál. Já jsem šel do kuchyně, udělat mu něco k jídlu a ještě jsem sebou vzal teploměr, sklenici vody a nějaké léky proti horečce.