Hlídač psů

Panebože!!!

Harry:

Stáli jsme naproti sobě dlouho, dokud Louis neudělal něco co jsem nečekal. Bříšky prstů mi přejel po hrudi a sladce se usmál. Vytáhl se na špičky a začal obličej přibližovat víc k tomu mému. Těkal mezi mýma očima a mými rty. Jednu ruku položil na mou tvář. "Harry, já nemám plavky." Zašeptal a odtáhl se. "Ukážeš mi, kde je ten můj pokoj? Mám tam všechny věci." Musel jsem se vzpamatovat. On je tak dokonalý. To mě jako jenom zkoušel? Ještě, že mám volné tepláky, jinak by šlo vidět, jak jsem z něj vzrušený. Panebože! "Harry? Země volá Harryho..." Zamával mi před obličejem a tím mě dostal zpět do reality. "Ehm... Jo.... Jistě.... Pokoj.... Ehm zavedu tě tam, pojď." Přikývl a já se donutil otočit a jít.

Došli jsme do pokoje, kde samozřejmě Louis nikdy spát nebude, ale to ještě neví. "Kam, že to jedemem?" Otočil se i s nějakou taštičkou. "Koupelna?" Ukázal na dveře a já přikývl. "To tě nemusí zajímat, kam jedemem. Hlavní je, že tam budeme odpočívat, ale taky pracovat, takže se moc netěš." Louis vykoukl z koupelny a v puse měl kartáček. Lehce se usmál a mrknul, pak zase zalezl a dělal jako, že nic. "Máš nějaký kufr?" Houkl jsem na něj. "Myšlm, še nn." Co to říkal? "Co jsi to říkal?" Zaslechl jsem vodu a pak se Louis i jeho zářivý úsměv objevil u mě. "Říkal jsem, že ne." Přikývl jsem. "V čem jsi se teda stěhoval?" Sklopil hlavu a lehce zrudnul. "V rychlosti jsem všechno naházel do batohu a do igelitových tašek. Ehm... Dobře, takže co si mám sbalit?" Rychle změnil téma, aby jsme se dál nemuseli bavit o jeho rodině. "Určitě nějaké obleky, něco na sport, doufám, že máš nějaké lakýrky. Plavky teda koupíme." Louis se tvářil, jako že nechápe. Pusa dokořán, jako by na něco čekal. Velkého. Stačí říct, jeho přání hned splním. "Louisi?" Zavřel pusu a narovnal se. "Harry, já nic z toho nemám. Koukni se na to skladiště. Mimochodem, nábytek tam mohl zůstat. Není kde dát a navíc se sem nehodí." On nemá ani jeden oblek? Tak bez toho bych já žít nemohl, alespoň jeden musím mít ve skříni. "Fajn, zajedeme do obchodu. Obleč se." Louis se na mě koukl a zakroutil hlavou. "Nemám tolik peněz a tebe nenechám platit mé oblečení." Já z něho vyrostu. Každý by po téhle nabídce sáhl a nekoukal se na nic, ale pan Tomlinson musí mít vždy nějakou připomínku.

Louis:

To nemůže myslet vážně. Nenechám ho za mě platit. "Louisi, já jsem se tě neptal." Dodal celkem klidným hlasem. Bylo to děsivé. "Dobře, tak mi to potom strhni z platu. Nebo mi za první měsíc nedáš nic." Zkoušel jsem všemožné argumenty, ale on je prostě neoblomný. Pan Styles si zase jednou něco usmyslel. Nabručeně jsem mu vpálil do očí rozhořčené fajn a otočil se, najít si něco na sebe. S doměním, že odešel jsem se začal svlékat. Ano měl jsem na sobě pouze boxerky, proto to netrvalo dlouho. Otočil jsem se a všiml si, že tam Harry stále stojí. Nezakrýval jsem se. Ano lekl jsem se, ale nebudu se stydět za takový poklad co nosím v kalhotech. "Máš tady..... Slinu." Řekl jsem jedovatě a ušklíbl se na něj. "Jo a příště se otoč nebo odejdi." Harrymu se na tváři rozlil krásný široký úsměv a začal se ke mě přibližovat. Byl v klidu, ale mě tlouklo srdce jako splašené. "Nezapomínej, chlapečku, že i tento pokoj je v mém bytě." Stále ten úsměv na rtech, oči jiskřily a jeho ruka mě poplácala po tváři. Nebolelo to, bylo to takové lehké plácnutí. "A teď se obleč. Za pět minut ať jsi u dveří." Přikývl jsem. Harry sjel rukou až na můj zadek a lehce ho zmáčkl. S tichým hmm odešel z pokoje a nechal mě tam. Rychlostí blesku jsem se oblékl a doběhl do předsíně. Harry už tam stál. Měl na sobě černé skinny jeans s dírou na koleni, bílé tričko. Stříbrné hodinky na levém zápěstí a vlasy měl stažené do drdolu. Na hlavě měl sluneční brýle a již obutý do zvláštních bot čekal. V ruce mu dřímal kabát a má bunda. "Díky." Dodal jsem, když mi podal bundu. Než jsme zabouchli Harry zavolal do útrob bytu: "*Consuela, de vuelta en la tarde. Baja por el perro, por favor. No esperamos para el almuerzo. Entonces usted está apagado.*" Páni ta bezchybná španělština. "**Sí señor Styles. Entiendo. Adiós.**" Mrknul na mě a zabouchl dveře. Asi bych se měl začít učit. Sice jsem měl španělštinu v prváku, ale je to přece jen před třemi lety.

Harry:

V autě jsem se otočil na Louise, který se koukal z okýnka. "Kam pojedeme? Já jen, abych nepotkal někoho ze školy. Nebo tak." Proč mám pocit, že má strach, že potká rodiče? "Jedeme do nákupního centra. Volal jsem tam a zrovna jim přišla nová kolekce takže si tam určitě něco vybereš." Přikývl. "Loui, asi bych tě měl připravit na to, že je velice pravděpodobné, že tam budou novináři a fotografové." Vystrašeně se na mě koukl. "Ale neboj, nic se ti nestane. Jsem známý. S jistotou ti můžu říct, že zítra uvidíš spekulace o tom, že jsme nový pár a takové. Prosím mávni nad tím rukou a nijak se nad tím nepozastavuj." Louis vyfoukl všechne vzduch. "Dobře a proč jim nemůžeme říct pravdu? Nechci aby si všichni mysleli, že jsme pár. Co by na to řekli ve škole? A taky kromě pár zasvěcených nikdo neví, že jsem gay." Poslední větu zašeptal, ale já ji stejně slyšel. "Jsi můj asistent. Na tom není nic špatného." Zase jen přikývl. "Asi máš pravdu. Stejně nemám žádné přátele a rodina mě odkopla, takže co na tom, že celá Anglie zjistí, že jsem gay. Stejně jednou nebo později by jim bylo divné, proč tak hezký kluk, jako jsem já tráví tolik času s postarším chlapíkem, no ne?" "Máš pravdu...... Počkat! Jak s postarším chlapíkem? Nejsem tak starej. Jsem jen o osm let straší než ty." Začal jsem se obhajovat. Louis se válel smíchy po sedačce a mě taky škubaly koutky. "Ale já vím, když mě tak baví vidět tě, když se zlobíš. Je to roztomilé." Najednou ztichl a já taky. Koukl jsem se na něj a on na mě. Oči jsem zase vrátil na vozovku a lehce se pro sebe usmál.

V nákupním středisku jsme zašli nejdříve do obchodu s obleky. Samozřejmě vím, že kousek za námi šli dva fotografové a celou dobu náš fotili. Louis to nevěděl, protože byl uvolněný a tím, že jsem mu šeptal jeden vtip za druhým se stále smál. To budou fotky. Louis si vyzkoušel několik obleků, které jsme hned vzali. Zaplatil jsem, i když se Louis ošíval, když viděl cenu. "Ještě potřebuješ nové boty a ty plavky. A nějaké košile." Vzal jsem Louise za ruku a táhl ho k dalšímu obchodu. "Užívej si to trochu. Jsou to nákupy. Odvaž se a nebuď tak úzkoprsý. Vyber si cokoliv chceš a já ti to koupím." Usmál jsem se. Louis si povzdechl a už mu asi došlo, že tohle nebylo přání, ale rozkaz. "Tak dobře, až něco uvidím, řeknu si, hmm?" Hodný kluk. "Usmál jsem se a přikývl jsem. "No ne. Samotný Harry Styles. Kdo by to byl řekl a s novým úlovkem." Zaslechl jsem za sebou. "Zayn Malik. Co ty tu chceš?" Kývl jsem k němu a Louise zastrčil za sebe. "Říká se, že sis našel nového asistenta. Je to pravda?" "Nevím o čem to mluvíš." "Mluvím o tom krasavci co se krčí za tebou." Povzdechl jsem si. "To nás ani nepředstavíš?" Chytil jsem Louise za ruku. "Louisi to je Zayn Malik, je od konkurenční firmy. Zayne, tohle je Louis. Můj přítel." Přitáhl jsem si ho k sobě. Louis nic neříkal, jen zamrkal, ale usmál se na Zayna. "Jsem rád, že vás poznávám Zayne. Harry mi o vás vyprávěl. Promiňte, ale musíme jít. Jsme na nákupech a rádi by jsme to stihli, protože jedeme na naši první společnou dovolenou." Louis zavískal. "Pokud mě omluvíte, támhle ve víloze jsem zahlédl jeden kousek co se ti určitě bude líbit puso. Večer si ho vezmu. A prosím zbav se ho." Řekl svůdně a zárověň nadrženě. Mrknul na Zayna a pak si mě přitáhl za tvíře. Dravě mě políbil a kousl do rtu. "Zbytek až večer, kocourku." Plácl mě po zadku a odkráčel si pryč. Bože to budou fotky. Zayn koukal jako opařený a pak řekl, že musí jít.

Louis:

Bože co jsem to právě teď udělal? Ne, to se mi jenom zdá. Nelíbal jsem svého šéfa a nenazval jsem ho ani puso a ani kocourku. Koukal jsem se do výlohy se spodním prádlem. Proboha!!! To nemůže být větší trapas. "Louisi?" Harry se ke mě blížil a já věděl, že je zle. "Omlouvám se, nevím co mě to napadlo. Mrzí mě, že jsem ti udělal takovou ostudu." Harry se stále blížil, až byl u mě a narazil mě na sklo výlohy. Začal mě dravě líbat a sahat na zadek. Uviděl jsem několik blesků od foťáků, ale bylo mi to upřímě u prdele. Líbá mě ten nejvíc sexy chlap pod sluncem, tak mi to může být jedno. "Zítro toho budeme litovat." Zašeptal mi do rtů. "Jenom mě líbáš." Dodal jsem trochu víc nadrženě, než jsem zamýšlel. Harry se uchechtl a odtáhl se ode mě. Nesouhlasně jsem zamručel a Harry se usmál, vzal mě za ruku a vedl mě do obchodu se spodním prádlem. "Vyber si nějaké a večer se mi v něm ukážeš." Co jsem to udělal?

Poznámka autorek:

Zdravíčko, je tady další díl. Trochu víc žhavý, ale jednou to přijít muselo. Tady máte překlad španělštiny: *Consuela, vrátíme se pozdě odpoledne. Zajdi se psem, prosím. Na oběd nás nečekej. Potom máš volno.*   **Ano pane Styles. Já rozumím. Nashledanou.** DXS :-*